Gentlemani nejsou! Rytířství na palubách potápějících se lodí je mýtus
Při námořních katastrofách přežívají silnější, agresívnější a fyzicky zdatnější jedinci – muži. Ženy a děti přicházejí zkrátka. Posádka má výhodu oproti pasažérům.
Před dvěma lety jste si v Reflexu mohli přečíst o srovnání osudu pasažérů dvou slavných námořních parníků, Titaniku a Lusitanie. Obě lodě sloužily na začátku minulého století. Vešlo se na ně přibližně stejně cestujících. Obě skončily na dně oceánu. Titanic se srazil s ledovcem, Lusitanii torpédovala německá ponorka U 20. Šance pasažérů obou plavidel na přežití se lišily. Na Titaniku končili špatně muži. Naopak ženy a děti přežívaly. Mezi pasažéry Lusitanie to bylo obráceně. Zachránilo se víc zdatných mužů.
Autoři, kteří okolnosti studovali, vyslovili domněnku, že za tento rozdíl může čas. Pokud ho máte málo, převládnou ve vás pudové reakce typu boj nebo útěk. Na rychle se potápějící lodi vítězí sobectví a právo silnějšího. Jestliže se loď potápí pomalu, uplatňuje se naopak gentlemanství a zásada „ženy a děti mají přednost“. Agónie Titaniku trvala dvě hodiny a čtyřicet minut. Lusitania se potopila za osmnáct minut! Zní to rozumně, ale má to jednu chybu: jsou to jen dva příklady. Aby se teorie dala ověřit, hodilo by se jich prozkoumat víc.
Přesně to udělali švédští ekonomové Mikael Elinder a Oscar Erixon z univerzity v Uppsale. A hle, najednou všechno vypadá jinak. Délka katastrofy poměr pohlaví přeživších trosečníků neovlivňuje. Elinderova a Erixonova práce visí na webu uppsalské katedry ekonomiky. V Česku už o ní psal na svém blogu Lukáš Kovanda.
OD DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ
Elinder s Erixonem analyzovali osudy pasažérů osmnácti plavidel, což se mimochodem pořád nezdá být mnoho. Jejich seznam byl ovšem pestrý. První místo na něm zaujímala britská parní fregata HMS Birkenhead, jež najela na skalisko u afrických břehů v roce 1852. Přepravovala 643 lidí, většinou vojáků, ale i třináct dětí a sedm žen. Všechny děti a ženy se zachránily. Ztroskotání HMS Birkenhead položilo základ ušlechtilým legendám o upřednostňování žen a dětí během námořních katastrof. Rudyard Kipling o něm dokonce napsal báseň.
Seznam analyzovaných, až na Lusitanii mírových katastrof pokrývá tři století. Je na něm například i americký parník Golden Gate. Ten klesl ke dnu v roce 1862 u břehů Mexika se zlatým pokladem v hodnotě 1 400 000 dolarů. Další zajímavou lodí byl ruský parník Admiral Nachimov. Jeho kýl se poprvé dotkl vody v roce 1925 ve výmarské republice. Po válce připadl SSSR. Potopil se roku 1986 v Černém moři. Na konci seznamu je říční loď Bulgaria československé výroby. Skončila na dně Volhy minulý rok.
Statistika naznačuje, že jak případ Birkenheadu, tak Titaniku jsou výjimky. Kromě těchto dvou plavidel neměly ženy nikdy lepší šance na přežití než muži. V jedenácti případech byly v nevýhodě. Na dalších pěti se jejich pravděpodobnost přežití nelišila od mužské. Celková šance žen byla oproti mužům poloviční. Dalo se to čekat. Pokud se muži neobětují a nedají ženám přednost, najde se spousta důvodů, proč ženy spíše zahynou. Muži jsou silnější, průbojnější, soutěživější a méně jich neumí plavat.
EMANCIPACE POMOHLA
Vyhlídky žen může zlepšit kapitán, pokud dodržování zásady „ženy a děti mají přednost“ skutečně nařídí. Ve zkoumaném vzorku plavidel se to stalo pětkrát. Na Titaniku dokonce důstojníci stříleli na muže, kteří se pravidlem odmítli řídit. Šance žen na všech lodích dohromady se vlivem nařízení kapitána zvedly zhruba o sedm procent. Další faktor, jenž by mohl přispět k přežití žen, je emancipace. Po první světové válce se ženy začaly víc věnovat sportu včetně plavání a nosit pohodlnější a praktičtější oblečení.
Data naznačují, že jim to vskutku prospělo. Po roce 1918 se nerovnost v přežívání mužů a žen snížila zhruba o třetinu. Pro leckoho možná překvapivě se nepotvrdilo, že by ženy měly lepší vyhlídky na britských plavidlech, navzdory tomu, že „pravý Brit je gentleman každým coulem“. Šance pasažérek na lodích plujících pod britskou vlajkou byly dokonce nižší, než činil průměr všech národností.
Námořníci by měli dát přednost pasažérům a opouštět loď, až když jsou všichni v bezpečí. Realita je ale zřejmě odlišná. Členů posádky přežívalo o necelou pětinu víc než cestujících. Dá se ovšem předpokládat, že drtivá většina z nich byli muži, což zvyšovalo jejich šance už samo o sobě. Muži vyšli z výzkumu jako sobci, ačkoliv obvykle se ve vědeckých studiích chovají altruističtěji než ženy. Dobrá pověst je pro ně důležitá. Hodí se k vylepšování sociálního postavení, což ženy potřebují méně. Jenže mrtvole je sociální status k ničemu.
RADEK JOHN
AUTOR JE BIOLOG
