Prezidentské volby: Méně by bylo víceméně více
Američani to měli jednoduché, vybírali ze dvou a ti dva si mohli být téměř jisti, že vyhraje jenom jeden. U nás se jich popere bez jednoho tucet a zdaleka není jisté, že vyhraje vůbec někdo. Zkrátka ze dvou se to lépe táhne.
Připravovaná přímá volba prezidenta a strkanice s bednami podpisových archů ve dveřích ministerstva vnitra mi připomněly vždy nemilou návštěvu krámu s botama (mám velikost 47): spousty škrpálů, ale žádný nesedí, nebo sedí, ale nesluší, anebo sluší a sedí, ale stát se v nich už nedá.
Kandidátů na nejvyšší židličku máme víc, než unese praktikábl, na němž sesle stojí, a nelze než si povzdechnout, že méně jich by bylo více všem.
Tahle nerozhodnost je nám vštěpována od úplného malička: v kdekteré pohádce se nadržený princ musí rozhodnout mezi třemi, devíti nebo dvanácti zahalenými pannami, z nichž ale jen jedna je stejně zvlhlá jako on, případně nesmí vstoupit do dvanáctých dveří, byť za jedenácterými se neskrývá nic, po čem by toužil. Draci mají dvanáct hlav, rovněž krkavců je tucet. Prostě od mrňava se trápíme zbytečně naředěnou nabídkou, místo abychom se koukli buď nalevo, nebo napravo a ukázali buď na bílou, nebo na černou. S aktuální paletou je vcelku logické, že rozmazleně zatoužíme ještě po nějaké další možnosti.
Minule jsem zde svým přiznáním, proč nechci být také prezidentem – i nás už je tucet! –, nastavil týl k zaslouženému pohlavku od všeznalého mudrlanta, Pána mořských hlemýžďů („mořský hlemýžď“ se angl. řekne winkle), a to jsem pouze tušil, jak pytel napěchovaný kandidáty co nevidět prdne a jména se vysypou.
(Jazykozpytecká vsuvka: Dnes mi původně vůbec nešlo o prezidenty, jejich množství mne pouze inspirovalo k otázce, jak vyjádřit, že ČÍMSI v 7. pádě lze sdělit COSI v pádě 4., když v prvních pádech se jedná o méně a o více. Ještě nesrozumitelněji řečeno, zda méněm lze vyjádřit více, a zda je méně stejně sklonné jako sémě, břímě, rámě, plémě nebo vémě, skloňované jako semeno, břemeno, rameno, plemeno nebo vemeno; o víceti podle vzoru vejce radši ani nepsaje. Na nic jsem ale nepřišel. Konec vsuvky.)
Prostě že stejně jako místo mnoha slov jich lze použít jen pár a řeknete víc, je šlamastyka s nadšenci pro prezidentování vlastně totéž: místo abychom si logicky vybírali ze dvou možností, máme jich jedenáct, jednu blbější než druhou, o třetí a osmi zbývajících ani nemluvě. Co ksicht, to povaha, jeden umí to a druhý tohle, a dohromady neumějí nic. Méně by zkrátka bylo více … tak nějak víceméně.
