Úchyl nad úchyly. Smutný konec legendy o populárním moderátorovi Jimmym Savilovi
O některých meteorologických úkazech se píše jako o „matkách všech bouří“. Britský moderátor Jimmy Savile se do dějin zapsal jako „táta všech diskžokejů“, později pak „miláček teenagerů“, ale taky „pan Dobré srdce“, který na charitu vybral desítky miliónů liber. To vše ovšem jen dočasně. Rok po jeho smrti jsme se dozvěděli, že byl nejspíš „úchylem nad úchyly“.
Mnoho Britů si vždycky myslelo, že slavný moderátor Jimmy Savile (1926–2011) je … nějaký divný. Řeknete jeho jméno – a kterémukoliv obyvateli Spojeného království nad třicet let se vybaví chlapík s přerostlými neučesanými vlasy, se slabostí pro kubánské doutníky a ověšený zlatými šperky, kontrastujícími se sportovně ledabylým oblečením. Nebo naopak vynalézavými převleky. Například za banán. Prostě exot!
Byl považován za poměrně blízkého přítele bývalé premiérky Thatcherové, ale i důvěrníka prince Charlese. Osciloval mezi lidmi z hudební branže a královskou rodinou a stejně přirozeně se pohyboval i mezi politiky. Do hvězdných výšin mediální slávy se vyšvihl v tolerantních a bouřlivých šedesátých letech, která v dobrém i ve zlém defi nitivně „rozvrátila“ tradičně třídní britskou společnost. Přiblížila ji Americe, a to v tom, že se najednou i zde mohl hoch z chudých poměrů vyšvihnout na nejvyšší špricle společenského žebříčku.
Savile nikdy nebyl běžnou celebritou, ale spíš zavedenou britskou institucí. Něco mezi oxfordskou univerzitou, Beatles a londýnským metrem. To vše je součástí ostrovního povědomí a Britové se vůči tomu nijak nevymezují. Prostě to berou na vědomí. A protože jsou sympatický, a především velkorysý národ, tak muže zvláštních způsobů a nekonformního vkusu označili za „excentrického“. Tak ho brali a naučili se ho respektovat. A mohlo to tak zůstat. Nebýt televizního dokumentu odvysílaného 3. října 2012 televizí ITV. Explodoval jako bomba. Jak vtipně napsal deník Guardian, sám Savile by asi vysílací čas deset minut po jedenácté večer označil za „profesní smrt“.
Jako moderátor pořadů pro děti a mladistvé se vždycky objevoval na obrazovce v časném hlavním vysílacím čase. V tom však dokument odvysílat nešlo, protože byl o tom, jaký byl Jimmy Savile doopravdy. Kdo byl? Muž zneužívající svou slávu a suverenitu televizní hvězdy k tomu, že zneužíval nezletilé hosty, především dívky ve věku mezi 13 až 16 lety. Mezi jeho oběťmi byly nejen zdravé děti, ale i tělesně nebo duševně postižené. Většina z nich si z toho odnesla celoživotní trauma, o kterém nikdy veřejně nepromluvila. Tedy až do odvysílání zmíněného pořadu. Ten jako by otevřel stavidla. A na povrch vyplavaly desítky, možná až stovky obvinění. Vyšetřování přitom ještě zdaleka neskončilo. Víc než policejní je to často až „archeologická“ práce.
Savile zemřel přesně před rokem, 29. října 2011, dva dni před 85. narozeninami. Ale první obvinění ze sexuálních zločinů jde zpátky v čase až do roku 1959. Podala ho žena, které tedy bylo méně než čtrnáct. Poslední obvinění jsou naopak až z roku 2006, kdy už byl Savile skoro osmdesátník. Ke smůle jeho obětí mu mužská vitalita vydržela dlouho. Vydržel být zvrhlíkem déle než půl století.
VÝSTŘEDNÍ MARATÓNEC
Když česká média referovala letos o Savilově kauze, pomáhala si přirovnáním, že je to pro Brity podobný šok, jako kdyby se čeští čtyřicátníci dozvěděli, že Štěpánka Haničincová znásilňovala holčičky a Pan Tau osahával chlapečky. Ale není to tak úplně přesné přirovnání.
Savile nebyl jen nějakou oblíbenou figurkou nebo moderátorem. Srovnatelnou osobnost bychom asi v Česku nenašli. A obávám se, že ani ve většině jiných zemí. Štěpánka Haničincová netrávila silvestry s Václavem Klausem a Pan Tau nikdy nedostal Řád TGM. A hlavně, ani jeden z nich „nečinil dobro“ v takovém měřítku jako Savile. On byl prostě neuvěřitelný.
V roce 2000 kdosi spočítal, že se mu podařilo za dosavadní život vybrat na charitativní účely v přepočtu téměř půldruhé miliardy korun. To jsou ohromné peníze, které nepochybně vykonaly mnoho dobra. Savile věnoval charitě spousty energie, ale dělal to s lehkostí a samozřejmostí, jež budily obdiv. Teď víme, že to dělal dost možná proto, aby zaplašil či uplatil zlé démony, jež ukrýval v sobě.
Nebyl klaunem, který lacinými triky žadoní s pomocí bulváru o pozornost. Měl vysokou inteligenci, byl členem britské Mensy. Méně se ví, že byl také sportovním fanatikem a že se před svou televizní kariérou částečně živil jako cyklistický poloprofesionál. Byl taky zápasník a běžec. Uběhl přes dvě stě maratónů, řadu z nich opět pro charitativní účely. A běhal dobře, zatraceně dobře. Poslední maratón absolvoval ještě po sedmdesátce. To není něco, co děláte jen kvůli popularitě nebo předstírání. Se sportem v této extrémní podobě je spojena spousta bolesti. Savile ji byl ochoten přijmout.
HORNÍK PANÍ MARGARET
Savile se narodil v roce 1926 v anglickém Leedsu na Halloween jako nejmladší ze sedmi dětí. Otec pracoval jako pojišťovák a zaměstnanec sázkařské kanceláře, tedy rozhodně žádná „high class“. Během druhé světové války, když bylo Jimmymu sedmnáct, pracoval v dolech.
Zařadil se tak mezi tzv. Bevinovy hochy, zhruba deset procent mladých Britů ve věku od 18 do 25, kteří byli příliš mladí na službu v armádě, tak zachraňovali britský průmysl. Jméno dostali podle válečného ministra práce Ernesta Bevina. Práce v dolech nebyla žádnou procházkou růžovou zahradou, Savile si z ní odnesl celkem vážná zranění po výbuchu plynu.
Když se o čtyřicet let později spřátelil s Margaret Thatcherovou, média žertovala, že je asi jediným horníkem, který s premiérkou trávil společné večírky. Thatcherová se mimo jiné stala známou tím, jak tvrdě potlačila protesty právě britských horníků. Kromě práce v dolech se Savile živil různě, také jako diskžokej, ale i jako sportovec. Účastnil se soutěží v řeckořímském zápasu, většinou prohrával. „Žádný z mých soupeřů nechtěl přijít domů a oznámit, že ho porazil diskžokej s dlouhými vlasy. Zlámali mi každou kost v těle. Ale i tak jsem to miloval,“ řekl v rozhovoru pro deník Guardian v roce 2000.
Ve své autobiografii tvrdí, že byl prvním diskžokejem, který v tančírnách pouštěl desky ne z jednoho, ale ze dvou gramofonů. To bylo údajně v roce 1947. V některých publikacích je tak uváděn jako zakladatel „moderního dýdžejství“, byť mnozí to zároveň zpochybňují a tvrdí, že ze dvou gramofonů hráli už někteří před Savilem. Ale není to důležité, on sám na tomhle nijak nebazíroval. Každopádně v roce 1958 nastoupil jako DJ do Radia Luxembourg, a to už jako excentrický moderátor pečlivě budoval svou kariéru. Přicházel úspěch za úspěchem.
V roce 1964 začal na BBC uvádět legendární hudební pořad Top of the Pops, v roce 1968 pracoval pro BBC Radio 1 a v roce 1975 se na obrazovce objevil v pořadu Jim’ll Fix It (Jimmy to zařídí), vysílaném v hlavním večerním čase každou sobotu. Ten vydržel moderovat neuvěřitelných 19 let. A je to ten pořad, v němž se Jimmy Savile britským teenagerům, dospívajícím v tomto období, zažral natrvalo pod kůži. Savile se systematicky angažoval pro „dobré věci“.
Byl například hlavní postavou kampaně propagující bezpečnostní pásy v autech, a to ještě před tím, než se v Británii staly povinnými. Účinkoval v celé řadě bohulibých státních či charitativních kampaní. Dbal na svůj veřejný obraz. Možná vypadal v dlouhých vlasech a slunečních brýlích extravagantně, ale nebyl tím, kdo by propagoval životní styl „sex, drogy a rokenrol“. A když, tak výhradně bez drog. Ty nebral. A dokonce ani nepil alkohol. Prostě kladný hrdina.
Začínal zcela bez peněz, vypracoval se, vydělal velký majetek. Když zemřel, zůstalo po něm hodně přes sto miliónů liber. Ale než zemřel, tvrdil novinářům, že neví, kolik peněz má. Prostě hodně. Byla to póza jen do určité míry. Oblíbil si extravagantní životní styl, ale zároveň zůstal nesmírně skromný. Například ve zmíněném rozhovoru pro Guardian v roce 2000 prohlásil, že cestuje s jednou sadou spodního prádla. Každý večer si ho v hotelu osobně pral.
Byl jedno velké ego, bez toho by se asi nikdo v televizním byznysu neprosadil. Chyběla mu ale marnivost mužských celebrit. Byl asi jedním z mála moderátorů, kteří celou kariéru odmítali ve studiu make-up. „Nikdy jsem se nenechal líčit. Nechtěl bych, aby mi někdo vyrobil v maskérně obličej, jako má Richard Gere, a aby pak lidi na ulici říkali: Podívejte se na toho starého, otřesně vypadajícího pitomce!“ řekl v již citovaném rozhovoru.
Když mu bylo osmdesát, poslal mu princ Charles osobní dary s následující poznámkou: „Nikdo nebude nikdy vědět, co všechno jsi pro tuto zemi udělal.“ Z dnešního pohledu se to zdá jako krutý dvojsmysl. Kde se stala chyba?
ODHALENÍ ROK PO SMRTI
Po bitvě je každý generál. A s tím, co dnes o Savilově soukromí víme, se může zdát, že si minimálně lidé z jeho okolí měli výstražných signálů týkajících se jeho privátního života všimnout dřív. Ale nevšimli. Objevovaly se náznaky a sem tam vypluly na povrch divné věci. Veřejnost je buď ignorovala, nebo je neshledávala zas tak podezřelými.
Tak například nebyl nikdy úplně jasný jeho vztah k ženám. Byl celoživotní a zapřisáhlý starý mládenec. Tvrdil, že s mnoha ženami spal, a trval na tom, že s žádnou nikdy nestrávil noc. Myšleno až do rána. Domů si ženy a dívky nevodil, prý z úcty k matce, s níž celý život bydlel. Ve svém životopise tvrdil, že měl sex snad všude, kde si lze představit. V zadních řadách kinosálů, na stolech v kancelářích, ve vlacích i v letadlech. Například se pyšnil, že je členem desetikilometrového klubu, rozumějme neformálního klubu lidí, kteří se milovali ve výšce deset kilometrů a víc.
S matkou žil až do její smrti. A svým způsobem i potom. Ještě dvacet let v domě uchovával její pokoj nedotčený, jako kdyby si jen odskočila. Včetně oblečení, které jednou ročně nechával čistit. Opět další z věcí, které znějí i vypadají nadmíru divně, ale Jimmymu to tak nepřišlo.
Filantropie, nesmírná popularita a lehkost, s jakou se pohyboval v nejvyšších patrech britské společnosti, tohoto muže chránily jako štít až do smrti. Nikdo si na něj netroufal. I když to je možná až moc rezolutně řečeno. Spíš by bylo přesnější napsat, že jít proti němu se nikomu nechtělo.
„Líbí se vám mladé dívky?“ zeptal se ho například už v roce 1990 nedělník Independent on Sunday. „Mladé dívky se kolem mě hemží, ale ne kvůli mně samotnému, ale protože znám hvězdy, které milují,“ odpověděl. Tím to skončilo. Pár náznaků se těsně před jeho smrtí objevilo v bulváru, ale všechny opět spíš vyšuměly.
Sám moderátor žaloval v roce 2008 britský deník Sun, který obvinění z „nevhodného sexuálního chování“ nebyl schopen doložit. Když celkem neočekávaně dva dny před svými pětaosmdesátými narozeninami zemřel (na komplikace spojené se zápalem plic), byl pochován se všemi poctami a nekrology v médiích ho vyzdvihly do nebes.
Proč způsobil právě říjnový dokument ITV takovou senzaci? Protože v něm otevřeně vystoupilo jeho devět někdejších obětí. Proč mlčely tak dlouho? Bály se promluvit za jeho života? Vypadá to tak. Ale lepší pozdě než nikdy.
Jakmile policie zahájila vyšetřování, začal se seznam rychle rozrůstat. Dnes je v policejním merku minimálně 300 potenciálních obětí. V naprosté většině mladých dívek, ale i několik mladých chlapců. Policisté každý případ podrobně zkoumají.
Causa Jimmy Savile je velkou ránou pro veřejnoprávní BBC. Ukazuje se, že společnost pravděpodobně ignorovala předešlá obvinění a snahy novinářsky prozkoumat jeho život vedení zametalo pod koberec. Reportéři z pořadu Newsnight připravovali podklady pro natočení vlastního dokumentu už koncem minulého roku. Ale pořad nikdy nevznikl.
BBC to napravila až dokumentem odvysílaným v prestižním investigativním pořadu Panorama letos 22. října. Ten snahu krýt Jimmyho v horních patrech BBC potvrdil. Generální ředitel George Entwistle se za to ofi ciálně omluvil.
Legenda o výstředním diskžokejovi s dobrým srdcem je defi nitivně pryč. Jeho jméno mizí z názvů někdejších nadací, příbuzní odstranili pamětní desku z jeho bývalého domu i náhrobní kámen z hrobu. Exekutoři zmrazili hotovost, která je coby součást dědictví uložena v bankách. Důvodem je případné použití pro odškodnění obětí. Jejich vzpomínky, traumata a špatné sny bohužel zmrazit nejde.
