Výtvarnice Lenka Klodová fotila pohlaví svého muže a tvrdí: "Nejlepší je osobní pohled"
Lenka Klodová (42) je v českém umění ojedinělý úkaz. Jako jedna z mála se soustavně zabývá jak prakticky, tak i teoreticky zobrazením mužského a ženského těla. „Jeho tvar je nejenom prakticky využitelný, ale z mého pohledu je i po estetické stránce mnohem hezčí než ženský pohlavní orgán,“ obhajuje přesvědčivě penis.
Na brněnské fakultě výtvarného umění vede Ateliér tělového designu, jediný svého druhu v zemi, a také přednáší o pornografii. To, co jiní schovávají do šuplíků, ona zkoumá a vynáší na denní světlo. Mimochodem, jako vůbec první obhájila takto zaměřenou doktorskou práci. Jejím výstupem byl pornografický časopis pro ženy příznačně nazvaný Ženin. "Vsadila jsem na to, že nejlepší je osobní pohled, a uvědomila si, že právě my ženy bychom měly podávat svědectví o mužské kráse. Nikdo jiný to za nás neudělá," říká.
V rámci doktorské práce jste vydala časopis Ženin, jakési umělecké porno pro ženy, kde jste také velmi otevřeně prezentovala mužskou nahotu. Jaký cíl jste si vytyčila?
Přistupovala jsem k tomu tak, že se jedná o zachycení příběhu sexuálního aktu očima milenky, takže jsem fotografovala všechno, co ve skutečnosti vidím. Důležitý tam byl osobní prožitek. Proto jsem neváhala a zařadila do časopisu detaily penisu mého muže, který se tam vyskytuje docela explicitně – a pořád si myslím, že jsou to krásné fotky. Problém v zobrazování celkové nahoty je v tom, že u ženy nevidíte pohlaví. Muž může stát normálně a všechno je viditelné, kdežto žena by musela být rozcapená v pornografi cké póze, aby bylo něco patrné. Možná proto jsou různá kritéria na to, co se musí zakrývat a co je možné nechat na veřejnosti odhalené, aniž by to budilo pohoršení.
Nemůže to souviset s estetikou? Není prostě odpověď v tom, že penis není tak elegantní jako ženské křivky?
Když se objevily vykopávky z Pompejí, byly motivy penisu skoro na všem, na nádobí, užitečných předmětech, jako byly olejové lampičky na svícení ve tvaru penisu, ovšem také na výlohách pekařství. Tvar penisu je nejenom prakticky využitelný, ale z mého pohledu je i po estetické stránce mnohem hezčí než ženský pohlavní orgán. Když jsem vytvářela Ženin, chtěla jsem nalézt nějaké důstojné zobrazení heterosexuálního muže, jež je jiné, než když pochází od homosexuálního umělce, a také se odlišuje od obrazu bodrého zemitého českého konzumenta piva, jaký je ukazován v reklamách coby ideál průměrného mužství. Vsadila jsem na to, že nejlepší je osobní pohled, a uvědomila si, že právě my ženy bychom měly podávat svědectví o mužské kráse. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Měla jste výhodu, že jste mohla fotografovat svého manžela. Nevadilo mu to?
Výhoda to bezesporu byla, ale pro něj to bylo určitě přijatelnější, než kdybych fotila nějakého jiného muže. Bylo to oboustranně dobré řešení, které nás uspokojilo. Myslím, že je teď míč na straně heterosexuálních mužů, aby se začali sami svým obrazem zabývat, protože tělesně zaměřenému umění se věnují převážně jenom homosexuálové. V ateliéru mám jednoho kluka, jinak samé dívky, o umělecký výzkum těla není ze strany mužů zájem. Je to historické klišé, že téma těla spadá do agendy, jež se spustila v šedesátých letech a má feministický přídech, i když tomu tak vůbec není. Trochu se to prolamuje novým přístupem k rodičovství, které bylo bráno odnepaměti jako ženská záležitost, a nyní jsou už muži schopni si dítě pověsit na břicho do kapsy. A někteří si berou mateřskou dovolenou, což jejich vztah k dítěti bezpochyby posiluje. Můj muž si ji vzal, když se nám narodilo třetí dítě, a myslím, že tohoto rozhodnutí nikdy nelitoval.
Celý rozhovor Lenkou Klodovou najdete u tématu "Ptáci: Proč nám tak vadí obnažené penisy?" v novém Reflexu č. 46/2012.
