Dobral jsem se podstaty na vyšetření prostaty
Akce Movember, kdy si v listopadu muži neholí kníry, aby upozornili na nebezpečí rakoviny prostaty, jsem zakončil stylově: vyšetřením!
Knír hyzdil mou sličnou tvář tak dlouho, že jsem to už nemohl vydržet a rozhodl se k ráznému kroku. Uvažoval jsem nad tím, že vlastně pro žádného kníratce nemá akce smysl, dokud si on sám nenechá svou vlastní prostatu vyšetřit. Takže oholit se v listopadu je možné jen tehdy, když si předtím necháte udělat vyšetření sami.
Dlouho jsem sbíral odvahu nechat si strčit prst do zadku. Nakonec jsem se — čistě proto, že už se mi můj knír fakt hnusil — skutečně vypravil ke svému obvodnímu lékaři. Když na mne přišla řada, vešel jsem do ordinace a zahlaholil: „Jdu si kvůli prostatě preventivně nechat strčit prst do prdele!“
Lékař pokýval hlavou a pronesl památnou větu: „To vyšetření se dělá z krve!“ Nevěřil jsem svým uším: Ten základní důvod, proč se muži vyšetření prostaty bojí — ponižující vyšetření s prstem lékaře v zadku —, je prostě pověra, blud a klam bludné mysli. To vyšetření je banální a jehlu v žíle snese i tak vyhlášený hypochondr jako já.
Tak jsem odešel o dva mililitry krve chudší domů a s neskrývanou chutí se oholil. Takže nezbývá než zásadní dotaz: Kdy si půjdete nechat odebrat krev vy?
