Jiří X. Doležal nesmí řídit. A spolu s ním desetitisíce Čechů
Chroničtí kuřáci marihuany mohou být trvale nezpůsobilí k řízení motorového vozidla. Experiment Jiřího X. Doležala ukázal veřejnosti dosud neznámou skutečnost, že silný hulič je z hlediska zákona pod vlivem, i když třeba den nekouřil. Takže desítky tisíc pravidelných kuřáků marihuany by si měly dát řidičák za rámeček na památku a začít jezdit vlakem.
Z experimentu totiž vyplynula dosud neznámá skutečnost, že silný kuřák konopí je z hlediska zákona pod vlivem psychotropní látky THC i po čtyřiadvaceti hodinách marihuanové abstinence. Jiřího X. Doležala vyšetřila doktorka Ivana Kurcová ze Všeobecné fakultní nemocnice, která naměřila v jednom mililitru krve šest nanogramů aktivního THC den poté, co si dal posledního jointa.
THC se totiž rozpouští a ukládá v tucích. Křivka jeho odbourávání je strmá. Po zahájení konzumace (kouření) jde v minutách prudce nahoru a nejvyšších hodnot dosahuje asi deset minut po začátku konzumace. To má kuřák třeba 180 nanogramů na mililitr. Během několika minut jde opět křivka prudce dolů. Po několika hodinách zůstávají v krvi už jen metabolity THC, v největší koncentraci látka THCCOOH. A po pěti až dvanácti hodinách je kuřák „střízlivý“ a může řídit.
Kuřák, který si neustálým kouřením dávku pořád zvyšuje, prostě nikdy úplně nevystřízliví. Když dosáhne kritického bodu, který nejde odhadnout, tak si zakouří, podobně jako prvokonzument pocítí prudký nájezd THC v krvi, po pár hodinách to jeho organismus odbourá, ale z tukových tkání se mu bude pořád vylučovat alespoň nějaké - nazvěme ho po vzoru alkoholu zbytkovým - THC.
Jiřímu X. Doležalovi zjistili během experimentu šest nanogramů aktivního THC v mililitru krve. Podle odhadu plukovníka Jakuba Frydrycha, šéfa Národní protidrogové centrály, je přitom u nás sedmdesát až sto tisíc lidí, kteří trávu kouří „rizikově“, tedy pravidelně. Každodenních kuřáků je podle Národního monitorovacího centra pro drogy šedesát tisíc.
Jiří X. Doležal: Očima spolujezdce
Jedeme s Honzou Šibíkem z reportáže. Sedím na sedadle spolujezdce a pozoruji krajinu. A protože mám po práci, asi si dám na odpočívadle špeka. Výhody neřidiče jsou nesporné a já si jich užívám z plna hrdla. Už v neďeli jsme byli s kamarádem na šutrech a já se vezl. Teď jedeme z reportáže, a já se zase vezu. V sobotu jsem byl na šutrech autobusem. Prostě se učím jinému životnímu stylu a zjišťuji, že to první zděšení, když mi řekli, že nesmím řídit, bylo zbytečné. Spolujezdec je na tom v podstatě líp než řidič. Na sedadle spolujezdce totiž mohu mít svých trvalých šest nanogramů THC v jednom mililitru krve, a není to nic proti ničemu. Huliči, nezoufejte, jde to i bez řízení.
O celém experimentu Jiřího X. Doležala se dočtete v tématu nového Reflexu (č. 48/2012), který vychází 29. listopadu.
