Napsali o mně, že mám na plátně asi tolik charismatu jako vystydlá kaše, říká Kylie Minogue v rozhovoru pro Reflex
Do českých kin vstupuje film s Kylie Minogue. Není hudební, dokonce není ani hollywoodský. Natočil ho intelektuál, jenž neměl o existenci popové star ani tuchy, a dal jí roli, která je v podstatě okrajová, a ještě k tomu ve francouzštině. Kylie tím prý přesto změnil život. „Dostala jsem druhou šanci, nikdo pro mě nemohl udělat víc,“ rozplývala se, když film Holy Motors hrdě představovala na květnovém festivalu v Cannes.
Nutno říct, že Kylie Minogue není před kamerou až takový nováček. Dosvěta showbyznysu totiž nepronikla přes zpěv, nýbrž jako roztomilá dětská herečka. Image ztřeštěné holky od vedle, za niž mohla role Charlene v australském seriálu Sousedé (Neighbours), vynesla Minogue popularitu, o jaké se jí do té doby nesnilo – epizodu, v níž si bere pohledného Scotta (mimochodem dalšího pěveckého idola, Jasona Donovana), zhlédly jenom ve Velké Británii milióny diváků.
Pak ale přesedlala na hudbu a režiséři na ni téměř zapomněli. „Nenapadlo by mě, že ještě kdy natočím něco jiného než videoklip,“ zapřísahala se po premiéře, kde se snímku podivína Leose Caraxe aplaudovalo vestoje.
Jaký je vůbec váš vztah k herectví?
Po filmové roli odjakživa toužím. Známí už si ze mě dělají legraci, že zním jako ohraná deska, pořád mě slyší opakovat, jak bych zase ráda hrála.
Co vám bránilo?
Jednak nebyl čas: když vydáváte album, sebere vám to rok dva života, nestačí ho jen nazpívat a vzít si volno. A když už jsem náhodou někde nějaký film vyzkoušela, dopadlo to katastrofálně. Takže jsem usoudila, že pro mě hraní možná asi nebude to pravé.
Přiznám se, že jsem vás až dosud v ničem neviděla.
Možná je to dobře. Kdybyste četla ty recenze ... V Anglii o mně napsali, že mám na plátně asi tolik charismatu jako vystydlá kaše. V Americe jsem si dokonce vysloužila přezdívku nejhorší herečky anglofonního světa.
Pak považuji za odvážné, že jste se na plátno pokusila znovu vrátit.
Za to může Leos (Carax – pozn. red.). Vsadil na mě, to on byl odvážný, ne já. Vždyť hrozilo, že mu jeho dílo zkazím. Že lidi budou koukat na film a najednou si řeknou: Kylie Minogue, co ta tam, propána, dělá?
Musela jste na casting?
Ne. Právě že ne! Neumíte si představit, jak jsem za to byla vděčná. Nenávidím castingy, vždycky se na nich znemožním.
Je pravda, že s vaším jménem asi ani nemusíte stát fronty na roli.
A to zase musím. Přesněji řečeno – kdybych přišla za producentem, že chci natočit film, asi by něco vymysleli a pak by to prodávali jako film Kylie, TÉ Kylie. Jenže o to já nemám zájem. Takže jsem holt občas na nějaký konkurs zašla, dopadlo to hrozně a já dala pokoj.
Bralo vás okolí vážně, když jste se po tolika letech úspěšné pěvecké kariéry vrátila ke hraní?
Okolí ano, ale média to samozřejmě shazovala. Což není nic nového. Když jsem začínala s popem, smála se mi: Ty a zpěvačka? Vždyť jenom hraješ. No a teď jsem se pro změnu dostala do fáze, kdy mi je vyčítáno, že chci jako zpěvačka hrát. Nezbývá mi než se tím bavit.
Jak LeosCaraxpřišel na to, že se mu do filmu hodíte zrovna vy?
Měli jsme společnou kamarádku, režisérku ClaireDenisovou. Tu jsem potkala v Paříži – jak jinak než u kadeřníka. Nejlepší věci se rodí v kadeřnictvích, všimla jste si toho?
Možná v těch pařížských.
Kdepak, všude. Vezměte si, kolik lidských příběhů se tam protočí, to je svět v malém.
Vraťme se k tomu, jak jste byla coby popová star obsazena do vysoce uměleckého filmu. Zaskočilo vás to?
Samozřejmě. Mně, která naposledy hrála v hudebním klipu, zavolal uznávaný francouzský režisér, modla intelektuálů, že po mně touží. Nejdřív jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si, co my dva můžeme mít společného. Pak jsme se sešli a já zjistila, že o mně absolutně nic neví. Neznal Kylie, tu uměle vytvořenou modlu popu, věděl jen, že jsem kamarádka Claire. A že jsem nazpívala píseň s Nickem Cavem.
Je možné, aby vás někdo neznal?
Jak vidíte, je. A když řekl, že o mě přesto stojí, byl to pro mě velký moment zadostiučinění. Někdo mě chtěl do filmu, protože byl přesvědčen, že se do něj hodím. Jako herečka, ne jako hvězda pop-music. Dodalo mi to obrovský kus sebevědomí, a hlavně víru, že po těch pětadvaceti letech v showbyznysu můžu být pořád ještě opravdová, uvěřitelná. Že jsem se nevypařila a nenechala tu jen „tu Kylie“.
