Angličáci: První vášeň většiny kluků se vrací. Dospělá a upravená.
Všichni jsme je měli. Kdo je neměl, byl (alespoň v naší generaci, která vyrůstala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let) zoufale vyčleněn. Vlastnictví angličáku Matchbox neznamenalo to, že jste bohatý nebo že jste něco víc – znamenalo, že patříte k těm, kteří se vyznají. Kde se u nás tehdy tahle auta v tam velkém rozsahu brala, není úplně jisté. Jasně, něco byl Tuzex, něco individuální dovozy a černý trh.
Ale ani to nevysvětluje jejich rozšířenost a kultovní statut v nedospělé, ale návaly testosteronu každou chvíli očekávající skupině obyvatel předrevolučního Československa. Sem tam někdo zkusil obejít daná pravidla a přijít třeba s angličákem značky Corgi, případně nějakou záležitostí z Hongkongu, ale byl rychle vrácen do patřičných mezí. Mezi dospívajícími chlapci té doby fungovala jen značka Matchbox; angličák robustní, těžký, dobře jezdící, skvěle pérující a vyrobený s citem pro detail podle skutečných automobilů.
Solidní konstrukce matchboxu od anglické firmy Lesney odkazovala k poválečné Anglii, která byla posedlá průmyslovou výrobou, a především tradičně vším, co se hýbalo. Ať už to byla auta, nebo třeba lokomotivy. Zakladatelé firmu Lesney, která miniatury vyráběla v roce 1947, rozjížděli doslova z hospody, později zakotvili ve východolondýnském Hackney.
Samotná idea matchboxu pak vznikla na začátku padesátých let, kdy jeden z tehdejších spolumajitelů chtěl vytvořit hračku pro svoji dceru. Státní školy ve Velké Británii ale povolovaly dětem do školy nosit pouze hračky, které se vejdou do krabice od zápalek (matchbox). Vznikl tedy nápad vyrábět modely aut ve velikosti 1:75, které se tam vešly. Zbytek je historie a spousta spokojených dětí.
Matchbox odešel stejně rychle jako naše dětství a koneckonců i jako konkurenční Corgi Junior nebo celý „velký“ britský automobilový průmysl. Ekonomická krize ze začátku osmdesátek a nástup amerických výrobců Hot Wheels, kteří kašlali na robustnost, přesnost detailu či poměru a někdy si auta vymýšleli úplně, poslaly značku Matchbox do věčných lovišť. Sice přežila, ale vlastní ji americký Mattel a výroba se z Londýna přes Macao nakonec přesunula až do vnitrozemské Číny. Dnešní matchboxy už nejsou striktně řečeno angličáky, ale číňáky. Prostě je to všechno pryč.
Díky velkorysé výstavě Angličáci, která od 12. prosince probíhá v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, si ale můžete alespoň na chvíli připomenout dobu, kdy jste byli malí a snili jste o tom, že v těch malých autech někdy
budete jezdit.
