České dráhy se neorientují v nových technologiích, říká šéf Leo Express Leoš Novotný
O korupci se dobře mluví, lidé se rádi koukají na černou kroniku, ale nikdy se neměli lépe než dnes. To říká Leoš Novotný (27), podnikatel-optimista, který v prosinci na trať Praha–Ostrava přivezl své černozlaté vlaky.
Bylo to poprvé, kdy jsem dělal rozhovor s člověkem, který je mladší než já. Studium i práce v zahraničí a poměrně bohaté zkušenosti z byznysu se u Novotného mísí se stále ještě až chlapeckým vzezřením. Jenže tenhle „chlapec“ vlastní železniční společnost a mluví několika jazyky.
Můžete jazyky seřadit podle toho, jak s nimi umíte mluvit?
Těmi konvenčními jazyky, to znamená rusky, francouzsky, španělsky, německy, anglicky, se domluvím. A učím se arabštinu a čínštinu. I když je teď arabština na vedlejší koleji. Nemám na ni mnoho času, teď je důležitější rozjezd vlaků.
Spousta lidí si přitom myslí, že LEO Express už tak rok dva jezdí. Víte o tom?
Také jsem to slyšel, těší mě to. Jsou lidé, kteří se na náš příchod těší a šíří ve svém okolí, že máme rychlé a dobře vybavené vlaky. Tak nějak to asi vzniklo.
Možná je to i tím, že tu soukromý dopravce na železnici je vnímán i jako bojovník se státním monopolem …
Tak to nevnímám. Na železnicích se děje prostě to, co se předtím stalo u aerolinií. Ty byly do roku 1987 v Evropě výhradně státní. Procesem liberalizace prošly telekomunikace i energetika. Dřív tu byl jeden monopolista, jenž ovládal operativní stranu i infrastrukturu. Jen železniční dopravu někdo zapomněl zprivatizovat. Tak jako jinde se ale i na železnici v roce 2008 tyto dvě věci rozdělily – oddělily se koleje od Českých drah.
Jak vás to vlastně napadlo, železnice? Pro soukromý podnik to vypadá jako nepříliš přátelské prostředí.
Mnohokrát jsem slyšel, že železnice je pro soukromou společnost úplný nesmysl. Stejný pohled převažuje v Rakousku, Polsku, Slovensku, všude je vytvářen názor, že železniční doprava je ekonomický nesmysl. Vytvářejí ho ti, jimž vyhovuje dnešní status quo. My jsme ale otevření trhu na železnici přečetli jako velkou příležitost, čekáme podobný vývoj jako u aerolinek. Navíc je tu podpora veřejnosti, která se těší na alternativy. Soukromník vždycky nakonec po malých krůčcích cestujícího přesvědčí: já ti nabízím lepší poměr cena/výkon, lepší službu, protože nad tebou fakt přemýšlím každý den.
Ale přece jen, je to skutečně ta nejlepší investice? Bude přece trvat dost dlouho, než se vám taková investice vrátí.
Počítáme návratnost osm let. Je navíc důležité, že jsme u začátku volného trhu na kolejích. A ještě jedna věc: Česko má velmi hustou síť kolejí, která je však relativně velmi málo využívaná. Když to srovnáme se západní Evropou nebo s extrémem ve Švýcarsku, tak infrastruktura u nás má ještě ohromný potenciál využití.
Žádný nebyznysový impuls u vás nebyl?
Studoval jsem a pracoval ve Velké Británii. Tam jsem si uvědomil, jak obrovský kontrast mezi kvalitou služeb vlaků je v porovnání Británie a Česka. I to mě přesvědčilo, že právě na železnici je prostor.
Proč se České dráhy nechovají jako soukromý dopravce?
Neorientují se v tom, jak se dají projekty financovat, strukturovat, jaké nové technologie se dají použít pro uspokojení potřeb cestujících. My si cestujícího vážíme, protože příjem máme skutečně jen od něj. Na rozdíl od státního podniku budeme naše služby ladit ode dneška už asi navždy, pořád budeme zlepšovat. Státní firma nemá konkrétního majitele, konkrétního člověka. Není tam nikdo, kdo by přišel a svezl se vlakem, jako to dělám já, a řekl: Ty vole, tohle máte úplně špatně, ihned zítra změnit, tohle za týden musí být jinak, tohle za půl roku předěláme, protože to nefunguje. Strašně mi na tom záleží, u státu ale nikdo takový není. To je rozdíl.
Leoš Novotný. Narodil se v Uherském Hradišti, je mu 27 let. Studoval ekonomii a finance na univerzitě ve Warwicku. Pracoval v investiční bance Raiffeisen Investment v Londýně a Vídni. Zkušenosti nabral v otcově firmě Hamé, kde v 15 letech začínal na balicí lince kečupů a postupně přešel na manažerské pozice.
