Za odpor muslimů k polonahým turistkám může i příroda aneb jak na světě vznikly kulturní rozdíly
Proč je v některých zemích vnímán jakýkoliv prohřešek proti místním zvykům jako velké faux pas, nebo dokonce urážka, zatímco jinde se nad ním nikdo ani nepozastaví? Kupodivu to souvisí s přírodními podmínkami v daném státě.
Jsou země, v nichž je zvykem nosit těžké věci v ruce nebo na zádech. Jinde se zase ke stejnému účelu používá hlava. V islámských zemích je nemyslitelné někomu něco podat levou rukou. Je nečistá, protože se používá k osobní hygieně. V Česku znamená horizontální pohyb hlavou ze strany na stranu „ne,“ v Bulharsku naopak „ano“. V Německu se lidé omlouvají, když přijdou o pět minut pozdě. V Portugalsku se schůzky domlouvají s přesností plus minus hodina. Na Západě kouří muži i ženy zhruba stejně. Když si však žena zapálí v Indonésii, působí jako prostitutka.
Někde je zvykem nosit na pláž oba díly plavek, jinde stačí jen ten spodní. Když vyrazí české turistky do Egypta, může se jim stát, že je na pláži osloví plavčík a požádá, aby si horní díl plavek zase oblékly. Třeba po žádosti místních žen. Kulturních rozdílů si všímali už antičtí spisovatelé.
Zajímavé je, že některé národy jsou k lidem s odlišnými zvyky tolerantnější než jiné. Celkem podrobně to před časem zdokumentovala skupina víc než čtyřiceti sociálních výzkumníků ve vědeckém časopise Science, vedená Američankou Michele Gelfandovou. Vědci tvrdí, že na světě existují kultury těsné (lepší překlad mě nenapadl) a volné. V těsných kulturách si lidé potrpí na dodržování místních zvyků a jiné mravy je provokují. Ve volných podivné cizokrajné způsoby nikomu nevadí.
Je to samozřejmě kontinuum. Národy nespadají buď do jedné, nebo do druhé kategorie. Můžete si je představit umístěné na úsečce, jejíž jeden konec okupují těsnější kultury, druhý volnější. Gelfandová a její spolupracovníci srovnali celkem třiatřicet zemí, od Austrálie po Venezuelu. Česko v práci bohužel zmíněno není. Minulo nás to jen o chlup. Sousední Německo a Polsko tam jsou. Německo dokonce rozdělené na západní a východní polovinu.
Ukrajina – země tolerance
Badatelé se pomocí statistických metod snažili odhalit více nebo méně skryté vlivy, které rozhodují, zda se kultura stane volnou, nebo těsnou. Jejich dotazníky vyplnilo celkem 6823 respondentů. Šlo o lidi všelijakých profesí, stáří i vzdělání. Dotazníky obsahovaly přímé otázky typu jak moc účastníci souhlasí s tvrzením: „Kdyby se v mé zemi někdo choval nějak nevhodně, ostatní by to neschvalovali.“ Vědci se ptali i na přijatelnost různých chování (líbání, pláč, smích, jídlo) na různých místech (banka, knihovna, hřbitov …).
Dotazníky jednotlivých příslušníků stejných národů se podobaly jako vejce vejci. Průměrně se shodovaly v pětaosmdesáti procentech odpovědí. První zajímavý výsledek je celkové skóre všech zkoumaných zemí na ose od volných kultur k těsným. Nejstriktnější společenská pravidla a požadavky na jejich dodržování platí v Pákistánu, Malajsii a v Indii. Nejvíc volnomyšlenkářů žije naopak na Ukrajině, v Estonsku a v Maďarsku. Okolo středu se umístilo bývalé západní Německo, Island a Francie.
Vědce ovšem víc zajímaly statistické souvislosti. Hledali spojení s ekologickými podmínkami území, na nichž daná kultura sídlí. Dalo by se čekat, že přísnější společenské zvyklosti budou panovat v zemích s vyšší hustotou populace. Kde jsou lidé víc namačkaní, musí se vzájemně chovat ohleduplněji. To se potvrdilo. Týkalo se to jak současného zalidnění, tak zalidnění před půl tisíciletím, v roce 1500.
V kulturách s nouzí o přírodní zdroje panovala tužší společenská pravidla než v kulturách zdroji oplývajících. Myšleny jsou zejména zdroje potravní, jako je množství proteinů nebo tuku připadající v průměru na jednoho člověka. Nikoliv ropa. Těsnější kultury zažívaly také víc povodní, zemětřesení, hurikánů, válek a podobných dalších radostí. Na jejich území řádilo i víc nemocí.
A co historie?
Gelfandová a její spolupracovníci se zaměřili i na celospolečenské souvislosti. V kulturách se striktními společenskými pravidly vládnou často autokratické režimy, aktivně potlačující své odpůrce. Média jsou víc kontrolována státními orgány, moderní komunikační technologie méně přístupné běžným občanům. Ti mají i méně práv a politických svobod. Na druhou stranu se policii víc daří kontrolovat zločinnost, pravděpodobně proto, že v těsných kulturách připadá na jednoho občana víc policistů než ve volných a zákon stanovuje přísnější tresty.
Možná o něco neočekávanější by mohla být větší pobožnost těsných kultur. Z pohledu obyvatele ateistické a neobvykle svobodomyslné země se to může zdát jako samozřejmost. Jenže jedna z nejvíc náboženských zemí na světě jsou Spojené státy. Ty asi ještě pořád spousta lidí považuje za symbol volnomyšlenkářství a tolerance. (V žebříčku opravdu skončily v první třetině nejsvobodomyslnějších kultur.)
Mohli byste asi namítat, že výzkum nepočítá s historií, jež je v principu unikátní, a proto neopakovatelná. Kdyby v Evropě a v Americe vládl islám, možná by průzkum dopadl jinak. Jenže co když v Evropě islám nepřevládl, protože ekologické podmínky raného středověku nenapomáhaly jeho šíření?
RADEK JOHN
AUTOR JE BIOLOG
