Bankomat

Bankomat Zdroj: Marek Douša

Steve Fisher, Američan v Praze: Bankomat se bojí o práci

Steve Fisher

Nelehký osud depresívního bankomatu Magda v bezhotovostní ekonomice.

Brno – V době, kdy plastické karty a elektronické platební metody postupně nahrazují peněžní hotovost jako přednostní způsob platby zákazníků, rostou v klíčovém segmentu českého bankovnictví, zejména v síti rychle zastarávajících bankomatů, obavy z dlouhodobého dopadu takových trendů.

 

Mezi těmi, kdo zažívají stále větší obavy o svou práci, je i bankomat u pobočky České spořitelny v Panské ulici 12/14 zde, v moravské metropoli.

 

Přátelé a známí tohoto bankomatu totiž tvrdí, že za posledních několik měsíců projevuje stále větší zoufalství a zjevné obavy z téměř každodenních zpráv v médiích o nových a jednodušších meto­dách bezhotovostního platebního styku.

 

„Člověku je při pohledu na takový vývoj smutno,“ říká Martin Tichý, jeden z dlouholetých uživatelů bankomatu. „S rostoucím počtem komerčních transakcí on-line a s novými způsoby platby v maloobchodní síti – od debetních ke všemožným kreditním kartám – je perspektiva pracovních příležitostí takového bankomatu jako ,Magda‘, jak jí důvěrně říkám, dost bezútěšná.“

 

Pan Tichý říká, že dal bankomatu přezdívku „Magda“ na počest paní Magdy Davidové, jedné ze tří bankovních úřednic, které byly propuštěny v roce 1996 krátce po instalaci bankomatu. „Jsem si jist, že i bankomat Magda se zřejmě obává stejného osudu, jenž potkal původní Magdu stejně jako její kolegy Zdeňka a Luboše, kteří nyní pracují v Kauflandu,“ dodává pan Tichý.

 

„Je to kruté,“ říká pan Tichý posmutněle. „Ale co může člověk dělat? Časy se mění, nemám pravdu?“

 

Podle paní Jitky Lakomé, další pravidelné uživatelky bankomatu, v poslední době vykazuje přístroj při službě zákazníkům zřetelné příznaky deprese a zoufalství. „Tuhle jsem například chtěla bankomat využít jen ke kontrole stavu svého účtu,“ vysvětluje. „Normálně se mě po takové operaci bankomat zeptá, zda požaduji další transakci, a po stisku tlačítka ,Ne‘ mi kartu prostě vrátí.“

 

„Ale tentokrát,“ pokračuje paní Lakomá, „po stisku tlačítka ,Ne‘ mi bankomat položil stejnou otázku znovu. A když jsem zase stiskla tlačítko ,Ne‘, pořád mi kartu nevracel. Sdělil mi jen: ,Opravdu? Jste si jista?‘ A když jsem pak stiskla ,Ano‘, na obrazovce se obje­vilo: ,Ale počkejte přece. Nemá Vaše dcera náhodou zítra narozeniny?‘

 

 

Nejdřív jsem si pomyslela: No jo, to je pravda, holka narozeniny skutečně má,“ vysvětluje paní Lakomá. „Pak mi to došlo: páni, to je tedy fakt nová užitečná služba. Ale když jsem si vybrala nějaké peníze na dárek pro dceru, bankomat mi pořád nechtěl kartu vrátit. Místo toho začal komentovat můj účes a ptal se, zda si nemyslím, že by nebylo od věci zaskočit si do nedalekého kadeřnictví a jestli vím, že tam zrovna nabízejí slevy při platbě v hotovosti.

 

A pak mi z toho všeho naskočila husí kůže,“ přiznává paní Lakomá a soucitně připomíná: „Já to ale chápu. Všichni máme za této ekonomické situace obavy ze ztráty zaměstnání.“

 

Pan Tichý připomíná, že bankomat dramaticky změnil přístup ke svým povinnostem loni v červenci, kdy společnost Starbucks oznámila, že její zákazníci u ní mohou za kávu platit přes chytrý telefon.

 

„Já si myslím, že tohle byl pro Magdu poslední hřebíček do rakve,“ připouští pan Tichý. „Od té doby to už není ta stará Magda. Když to tak vezmu,“ vzpomíná pan Tichý, „zrovna dneska, když jsem s bankomatem skončil, místo běžného ,Děkuji Vám za Vaši transakci‘ začala obrazovka blikat a objevil se na ní nápis: ,ZAPLAŤ VÁM TO PÁNBŮH! PŘIJĎTE BRZY ZAS! A ŘEKNĚTE O MNĚ SVÝM PŘÁTELŮM A ZNÁMÝM!‘“