Odešel umělec, jehož grafik se báli bolševici
V pondělí 28. ledna zemřel Oldřich Kulhánek. Bylo to národní umělec se vším všudy! Jeho umění totiž zná každý velmi dobře, skoro jako obrázky od Josefa Lady.
Všechny české bankovky, které si dáváte do šrajtofle, jsou právě jeho dílem: stovka (Karel IV.), dvoustovka (Komenský), pětistovka (Němcová), tisícovka (Palacký), dvoutisícovka (Destinnová) - i pětitisícovka (Masaryk). Všem dal tvář a vytvořil neobvyklý panteon.
Oldřich Kulhánek byl výjimečný grafik, který navazoval na staromistrovskou dokonalost, vycházející ze svrchované znalosti anatomie a kreslířské bravury. Podle svého naturelu pak dodával zobrazovaným postavám přesnou charakteristiku, a především výraz, kterým se jim jako by dostával pod kůži. V tom se s ním ze současných umělců mohl srovnávat jenom Jiří Anderle a Jiří Sozanský.
Kulhánkovy peníze nade všechny pochybnosti jsou jedny z nejkrásnějších, co běhají po světě, a stojí za to si je občas pořádně prohlédnout. Ať je koruna jakkoliv slabá, tak ony samy o sobě mají nepopiratelnou uměleckou hodnotu. Už v roce 1971 se měla podle jeho návrhu realizovat desetikoruna, ale pak z toho sešlo. Tenkrát si pro něj v březnu přišli estébáci s obviněním, že svými grafikami, na nichž zobrazil Stalina, hanobil představitele spřátelených zemí. Na Ruzyni zůstal „jen“ měsíc, nicméně znamenalo to na dlouhou dobu zákaz výstav a jiných uměleckých aktivit.
Bylo by ale hřích omezit tvorbu Oldřicha Kulhánka na peníze, jakkoliv je nejviditelnější: za pozornost stojí celá jeho tvorba, nádherné ilustrace k Faustovi nebo cykly Tváře, Ruce, Ecce homo nebo Job. Vždycky ho zajímalo to, co se vzletně nazývá lidský údělem, v jeho nejrůznějších podobách, kde se stýká ušlechtilost s malicherností, patos s cynismem a humor s tragikou. Kulhánek nikdy nic nepřislazoval, ostatně měl důkladně prostudovaného Kafku i Orwela. Jeho tvorba je zastoupena například v pařížském Centre Georges Pompidou, Art Institute of Chicago nebo vídeňské Albertině. A také v těch peněženkách.
