Demonstrace v Turecku: Prohlédněte si fotografie Jana Šibíka přímo z centra nepokojů
Fotograf Reflexu Jan Šibík se momentálně nachází v tureckém Istanbulu, kde už několik dní zuří obrovské pouliční nepokoje. Z původního protestu proti kácení stromů se stala demonstrace proti vládě současného premiéra Erdogana.
Demonstrace probíhá zejména na hlavním náměstí Taksim. Hned u něj je park Gezi, a u něj to vlastně celé začalo. V tom parku jsou stromy, a je to v podstatě jediné místo v Istanbulu, kde je zeleň. Vláda ale rozhodla, že stromy se vykácí a na jejich místě postaví nákupní centrum. To byla v podstatě hlavní příčina toho, proč se Turci vydali do ulic protestovat. Jejich manifestace se ale během několika dní zvrhla v protest proti premiéru Erdoganovi, který v zemi vládne již deset let a je proslulý svým agresivním stylem.
Já jsem se do Istanbulu dostal ve čtvrtek v noci, po zatím posledním střetu demonstrantů s policií. Chová se zde k lidem docela brutálně, používá na ně speciální slzný plyn a vodní děla. Poté, co fotky z demonstrace a jejich zásahu obletěly svět, se policie v Istanbulu stáhla a demonstranti její nečinnost berou jako takové malé vítězství. Protest se zatím přenesl do všech velkých měst po celém Turecku a premiér Erdogan odjel do zahraničí. Jeho zástupce se omluvil za drsný zákrok a všichni čekali, jak se k celé situaci po návratu postaví sám Erdogan. Ten včera večer uspořádal tiskovou konferenci a prohlásil, že nákupní centrum se stavět bude.
Mezi demonstranty je většina mladých lidí, různé skupiny aktivistů, Hnutí 99, Anonymous, mají plakáty Che Guevary, Fidela Castra, Lenina i Lennona a dokonce jsem viděl i jednoho s obrázkem Havla. Je jich tak deset až dvacet tisíc a hromadně nyní okupují velký park Gezi, kde postavili asi pět tisíc stanů. Vybudovali také obrovské barikády a volají po svobodě. Přirovnávají svoji demonstraci k sametové revoluci u nás v roce 89, jenže je tu velký rozdíl. Oni sami se totiž při střetech s policií také chovají brutálně a agresivně. Vypalují auta, hází dlažební kostky a u napáchaných škod se fotí.
Mezi lidmi tu panuje ohromná sounáležitost, obyvatelé města nosí demonstrantům jídlo a starají se o ně. Zhruba polovina protestujících je na místě pořád, zbytek přes den odchází do práce a vrací se na večer. Svým konáním v podstatě blokují centrum města a ve snaze na sebe co nejvíc upozornit začali používat věc, která se mi nelíbí – všude po městě sprejují nápisy, i na historické budovy, které tím ničí. Ne, že by vysloveně rabovali, ale rozmlátili a poničili toho už docela dost. K nám novinářům jsou vstřícní, ale jen k těm zahraničním – místní media totiž dostávají dotace od vlády a tudíž o akci neinformují tak, jak by měla a demonstranti se jim za to mstí. Jedné stanici například podpálili přenosový vůz.
Dá se říct, že obyvatelstvo Turecka se dělí na dvě poloviny – ta spíš evropská část, zejména mladí lidé, a potom druhá polovina inklinující k islámu a konzervativismu. A protože premiér Erdogan je velmi konzervativní a zakázal například prodej alkoholu po desáté večer, odpor proti němu sílí právě zejména mezi mladšími lidmi, kteří mají blíž k Evropě. Mají pocit, že jim bere svobodu.
