Vary 2013: Jak se fotí hvězdy
Poslední roky po návratu z karlovarského festivalu potýkám se se dvěma problémy. První běžně známe jako jetleg a přichází po návratu z jiného časového pásma, druhým problémem je fůra fotek na (většinou) různých nosičích a potřeba je vytřídit. Letos se snažím nefotit mnoho (a daří se mi to), když ovšem vidím aktivitu ostatních návštěvníků, přemýšlím o tom, kolik se tu asi fotek každý rok nacvaká, a kolik jich ještě někdo uvidí, dokud nezmizí v digitálním propadlišti dějin.
Kdo má z Varů fotek jistě milion, je opravdu legendární fotografka festivalu Zuzana „Zuza“ Mináčová. Vyprávějí se o ní legendy a ona je legenda a když vzpomínám na první setkání s ní, trošku se mi ježí chlupy hrůzou, ale zvykl jsem si na ni a vlastně není možné ji nemít rád.
Když by člověk měl najít nejvhodnější slovo, které ji charakterizuje, je to umanutost.
Umanutost s kterou fotí a umanutost s kterou objekty svých snímků aranžuje a „nacvičuje“.
Letos tu pokřtila čerstvě vydanou knihu (Život fotografky), ve které bilancuje svůj, nejen umělecký, život a že má tedy vzpomínat na co.
V kapitole věnované právě Karlovým Varům píše: Za ta léta, co na tomhle festivalu fotím, občas dostávám poněkud netaktní otázku, jak mohu tuhle práci ještě zvládnout. Ale pro fotografa, který si prošel fotografování na [filmovém festivalu] v Moskvě je karlovarský festival procházka růžovým sadem.“
Ano, podobné zkušenosti je vybaven snad jenom Jan Šibík ze všech těch válek a zemětřesení.
Když už je řeč o fotografování na festivalu, je třeba si uvědomit, že většina z nás se snaží vyfotit nějakou tu hvězdu.
Pro novinové fotografy má ale cenu jenom hvězda, která pokud možno prodá noviny a tuhle službu letos skvěle splnil John Travolta.
Co ale fotit teď, teď než přijede alespoň Oliver Stone?
Islandští režiséři jsou sice většinou prima chlapíci a německé herečky dobré parťačky na posezení u baru, ale pokud se pořádně neproslavili, nemají v novinách šanci. Všichni kteří o nich něco vědí anebo které zajímají jsou momentálně někde v okolí Thermalu a snaží se je potkat a nebo už s nimi klábosí.
Fotografovi potom nezbejvá, než si svoje hvězdy najít. Někdy před nimi musí na kolena a někdy si i lehnout, ale výsledek je zaručený, že?
Na konec zpravodajství zvířátka prostě patří!
P.S. Filmy! Ano, byl jsem v kině, ale nevím jak film dopadl. Prostě jsem usnul. Není to nutně nekvalitou filmů jako spíš kvalitou společenského života. Optám se kolegů, kteří spali v jiné části projekce a informace doplním.
