Čísel hra kouzelná: proč říká každý průzkum něco jiného?
Voličům vrtá hlavou, proč dostávají v tu samou dobu různá čísla od agentur ohledně šancí politických stran. Často je napadnou dvě pravděpodobné varianty, totiž že průzkumníci to měřit neumějí a že některé výzkumy jsou koupené.
Často slyšíme větu, že dotyčný ještě nikdy v životě žádného tazatele nepotkal. Vzhledem k tomu, že reprezentativní vzorek, který na měření celé populace stačí, je asi tisíc lidí, je to docela možné. Čím více respondentů, tím lépe, nejlepší by byl v tomto případě osm milionů, jenomže to bychom pak nedělali nic jiného, než se navzájem dotazovali a přepočítávali. Tisícovka je prostě dost dobrá. Kdyby to bylo jen pět stovek, je nepřesnost asi 1, 4 krát větší. Platí se zase jen polovina tazatelů. Je prostě potřeba vědět, co se měří. Pokud v novinách nenajdete počet dotazovaných, nemá cenu průzkum číst, ovšem možná se to jen nechtělo kolegům přepsat z tiskové zprávy.
Pokud jde o „koupená procenta“, mimo záznam vám leckdo řekne, že procento navíc stojí milion. Zatím se to nikomu nepovedlo dokázat. Fakt je, že nápadné skoky, které stranu dostanou do televizních debat, jsou skutečně „k nezaplacení“. Celkem ale platí, že trendy jsou jasné, třeba teď truchlivý osud pravice, zvláště úpadek ODS, taky setrvalá nemohoucnost paní Bobošíkové se konečně nějak uplatnit a prokázat, že má i jiné schopnosti, než pobírat spolehlivé peníze za pár voličských hlásků.
Je potřeba vědět, na co se ptáme
Nicméně k různosti čísel podle agentur. Předně záleží na tom, jak se tazatel k občanovi dostane. Pokud s ním mluví osobně, nebo telefonicky, je to nejspolehlivější. Internetové tázání je problematické, protože tam funguje předvýběr. Ne každý má internet, ale to ještě neznamená, že nepůjde volit.
Dále pak musíme vědět, jestli se díváme na stranické preference, volební model nebo volební prognózu. Tam právě jsou ty největší rozdíly.
Preference jsou ta čísla, která často vidíte v novinách. Právě ta vedou k omylům. Jsou tam totiž zahrnuti i lidé, kteří se nenamáhají jít volit, ale preference mají, jako je má každý, tak co by se o ně s tazatelem nepodělili. Taky je rozdíl, když se vás zeptají bez nápovědy, komu dáte hlas, nebo vám před nos postrčí seznam. Tam pak najednou vidíte i strany, o jejichž existenci jste měli jen matné tušení. Agentury se liší i v tom, nakolik stejně dolují z respondenta otázku, když tvrdí, že neví. Trocha snahy a on se občan třeba rozpomene.
Volební model znamená, že jsou v něm započítáni jen lidé, kteří svůj hlas skutečně chtějí donést až k urně. Pak ještě čísly míchá to, že strany, které se do sněmovny nedostanou, taky dostaly nějaké hlasy. Ty se pak rozpočítávají mezi vítěze.
Volební prognóza se liší tím, že kromě dat ještě použijí agentury své zkušenosti s tím, jak se voliči doopravdy chovají. Známé je to, že se lidé stydí za hlasy dané komunistům a všelijakým extremistům a neodpovídají, nebo řeknou něco jiného. Sám jsem byl tazatelem u volební místnosti během voleb. Někteří lidé vám prostě odmítnou odpovědět, tak se prostě zeptáte toho dalšího, kdo z vchodu vyjde. V tomto případě většina lidí odpoví, ale je otázka, nakolik jim můžete věřit. Neměříte totiž pravdu, ale to, co vám lidé řeknou. Pokud budou lhát, nic s tím nenaděláte.
A já mám větší!
Někdy si strany pořídí vlastní průzkum na objednávku. V srpnu dělala agentura ppm factum tázání pro hnutí ANO Andreje Babiše (telefonicky asi na tisíci respondentech). Dopadlo to dobře, ANO dostalo pět procent. Do té doby to tak slavně nevypadalo. Agentura se dušuje, že sběr dat a vyhodnocení dělala sama.
Agentury se pochopitelně z nařčení brání, tak třeba STEM na svých stránkách uvádí rovnou: „Výzkum je náročná práce, že budování dobré pověsti trvá léta a že ztratit důvěru můžete velmi rychle. Nikdo soudný a rozumný si proto nedovolí ve výzkumu podvádět. Je to týmová činnost pod kolektivní kontrolou uvnitř firmy, navíc Vás kontroluje konkurence na trhu informací. Jakákoli manipulace by musela dřív nebo později vyjít najevo. Podvádět je nejen nemorální, ale také obtížné a nemůže se ani ekonomicky vyplatit.“
To je všechno je jistě pravda, ale podezření lidí to stejně nerozptýlí. Vždyť k tomu stát se skokanem měsíce stačí tak málo. „Procentíčko nebo dvě, budou dobrá obě dvě…“
Jak si strany vedly podle průzkumů v září 2013
STEM – stranické preference, počet respondentů asi 1000
CVVM – volební model, počet respondentů asi 1000
PPP Factum – volební model, počet respondentů méně než 1000
