Duch Ivo Ištvana nad právnickou obcí
Zdá se, že se nad českou právnickou veřejností vznáší duch olomouckého státního zástupce Ištvana. Právníci se jen neshodnou na tom, jestli je to jejich Duch Svatý a nebo je to duch, který je straší po nocích.
Několik měsíců po sesazení vlády Petra Nečase probíhá v české justici vážná diskuse o roli státních zástupců. Tato diskuse probíhala i dříve kolem návrhu novely příslušného zákona. V dnešní situaci ale nabrala palčivější ráz. Dokladem toho byl debatní večer, který uspořádal Klub na obranu demokracie spolu s Občanským institutem. Několik významných osobností z řad státních zástupců a odborné právnické veřejnosti se snažilo najít společný názor na roli státního zastupitelství v demokratickém právním státě. Tak bylo téma definováno i moderátorem večera Petrem Kolářem, prorektorem CEVRO Institutu.
Zatímco Jan Lata, z Nejvyššího státního zastupitelství zastával názor, že je třeba posilovat nezávislost státních zástupců, tak místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 9 Bohumil Dvořák upozorňoval na to, že státní zastupitelství je ze své povahy dané ústavou součástí výkonné moci a nemůže bez vztahu k této moci dost dobře fungovat, přičemž faktická nezávislost rozhodování je na soudcích.
Bývalý státní zástupce Vučka v diskusi poukázal na docela jiný druh závislosti. Státní zástupci podle něj podléhají atmosféře ve společnosti, což lze označit za druh společenské objednávky. Když se volá po vyšetřování korupce, tak mohou mít státní zástupci vyšší ochotu do práce. Přitom samotný pojem korupce je v českém právním řádu definován tak široce, že lze do něj zahrnout velmi různé skutky.
Z diskuse bylo patrné, že čeští státní zástupci prožívali po dlouhá léta jistou frustraci z toho, že na jejich činnost doléhaly tlaky z politických míst, což bylo asi nejvýraznější v případu obvinění místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Tato frustrace se pak promítla i do snahy státních zástupců se na politické moci emancipovat.
Na krajně problematický postup státního zastupitelství v kauze Tluchoř a spol. poukázal předseda Klubu na obranu demokracie politolog a spolupracovník reflexu Bohumil Doležal. Podle něj je každá kauza příběhem, který je třeba správně pochopit. Podle Doležala bylo původní a skutečnou linií příběhu o údajné korupci kolem Petra Nečase to, že tři rošťáci z poslaneckého klubu ODS politicky vydírali premiéra a on situaci zvládl tím, že s nimi učinil politický obchod. Státní zástupitelství však tento příběh obrátilo na ruby tím, že z politické kauzy udělalo kauzu trestní, čímž z toho vyšlo, že pachatelem je naopak Petr Ne čas, který měl odbojné poslance donutit, aby jednali proti vlastnímu svědomí, a uplatil je proto výnosnými posty.
Dodejme, že tím Ivo Ištvan postavil na hlavu i téma nezávislosti či závislosti státního zástupce. Důkazem nezávislosti státního zástupce, který je ovšem zároveň součástí výkonné moci, bylo to, že po všech stránkách zničil představitele výkonné moci. Z příběhu o politickém vydírání je teď příběh o korupci. Českou republiku tento výkon nezávislosti uvrhl do nevídané krize, která fakticky snížila kvalitu demokratického režimu a legitimitu ústavních institucí. Divný výsledek. Palčivá diskuse právnické veřejnosti je zde tudíž zcela na místě. Duch Ivo Ištvana se tudíž v tomto světle jeví více jako pekelný strašák. Nikoli jako Duch Svatý.
