Tomio Okamura: Napište, že Reflex lže, pak vám něco řeknu
„Jmenuji se Tomio Okamura…“ začala křičet reprobedna umístěná v rohu Palackého náměstí včera okolo půl páté odpoledne. Pořadatelé (pokud tak můžeme nazvat ty, kteří stavěli stánek a rozdávali letáčky a placky) byli rozhodně oproti příznivcům Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury v přesile. Tedy až do chvíle, kdy se jako duch uprostřed náměstí zjevil sám lídr kandidátky Středočeského kraje Tomio Okamura. Přihlížejících bylo rázem nejméně deset.
Rozhazoval okolo sebe úsměvy, a možná i hledal ty, na něž by je mohl rozhazovat. Přišla jsem k němu, slušně se představila, a požádala jej o krátký rozhovor. „Reflexu já ale žádné rozhovory dávat nebudu, vy to všechno překroutíte. To nemá smysl dávat médiím nějaký rozhovor…“ pokračoval lídr a obracel se, jako by se obracel k davu, ke svým několika okolostojících příznivcům. „Až napíšete, že Reflex lže a podvádí a zkresluje, tak já řeknu, že nelžete a nezkreslujete,“
Nyní je tedy řada na panu Okamurovi, aby jakoukoli veřejnou cestou řekl, že nelžu a nezkresluji. Pokud tak učiní, v pořádku, pokud ne, jeho voliči by se měli zamyslet nad tím, jak se vykroutí z plnění svých předvolebních slibů.
Když pan Okamura už poněkolikáté opakoval, že Reflexu rozhovor ne, a nedá, musel jej mírnit dokonce jeden z jeho spolupracovníků, který lídrovi tiše poradil (a zřejmě tak tiše, že to neslyšel): „Tomio, klid… Ona za to nemůže…“ a ještě tišeji pak dodal na mou adresu „Omlouvám se,“.
