Papeži se nelíbí, když církevní hodnostáři žijí jako prachatí papaláši

V katolické církvi se začíná postupně něco měnit. Zcela zjevně je to dáno nástupem nového papeže Františka, který se rozhodl, že praxi a obraz církve změní. Jak daleko půjde, se ještě uvidí, ale už teď je jasné, že mu záleží na tom, aby jeho církev nevypadala jako obstarožní nesrozumitelný spolek, kde jde především o peníze a o moc.

Na symbolické rovině se mu to už dost podařilo. Sám nebydlí v obrovském bytě v Apoštolském paláci, ale ve skromnějším příbytku v domě svaté Marty ve Vatikánu a jeho neokázalý způsob života je znám už z dřívějších let. Teď se samozřejmě čeká na to, jaké další praktické kroky budou následovat.

Jedním z nejtěžších úkolů bude něco udělat s vatikánskou bankou (správně se jmenuje Institut náboženských děl, zkratkou IOR), která je podezírána z toho, že kvůli neprůhledným postupům v ní mohou prát peníze různí lidé z venku, nejspíš Italové.

Vatikánská banka ve skutečnosti není klasická banka, je to spíše něco jako nadace. Pro Vatikán má značný význam, loni přispěla na chod Apoštolského stolce částkou 50 milionů euro. I když se loni po světě vybralo o několik milionů euro méně, skončil loni rozpočet Svatého stolce přebytkem 2 182 622 euro. To je úspěch, po mnoho let se ústředí světové církve potýkalo s deficitem. I Vatikán začíná šetřit. A bude to zřejmě chtít i od druhých.

Tak už žádná luxusní auta

„Zraňuje mě, když vidím kněze nebo jeptišku v nejnovějším moderním voze. To prostě nejde,“ řekl nedávno papež František. „Auta jsou nezbytná. Ale vyberte si obyčejnější. Myslete na děti umírající hladem a ušetřené peníze jim věnujte.“ Nejvíce se zřejmě utrácí tam, kde ještě pořád “zdroje jsou”, například v Německu.

Mnichovský kardinál Reinhard Marx žije v rokokové rezidenci uprostřed bavorské metropole. Mnichovská radnice přispěla na její opravu částkou skoro sedm milionů eur. Oproti tomu je ale pravda, že berlínský kardinál Rainer Maria Woelki bydlí v normálním bytě ve čtvrti plné přistěhovalců a po Berlíně jezdívá i na kole.

Posledním skandálem kolem peněz je stavba nového sídle limburského biskupa, která je mnohem dražší, než se čekalo.

Rezidence kontroverzního biskupa Limburg Tebartze van Elsta (je znám pro svou autoritativnost a za poslední roky v jeho diecézi tisíce lidí vystoupily z církve) bude stát 31 milionů euro. Je to násobek toho, co se původně očekávalo. To není žádná ateistická pomluva, je to částka, kterou uvádí samotné biskupství. Zprávu přináší německý deník Die Zeit.

Původně se mluvilo asi o deseti milionech. Správní rada je zděšena a biskupa ostře kritizuje. Ten byl zase proti tomu, aby byla informace zveřejněna. Věc je citlivá i kvůli tomu, že v Německu lidé platí církevní daň, takže vědí, že přispívají na podobné projekty ze svého.

Že není se stavbou všechno v pořádku, je patrné také z toho, že ji za problematickou považuje i Vatikán. Papež František proto už poslal v září do limburského biskupství svého vyslance, aby věc prošetřil.

A co v Česku?

Když je řeč o reformách církve, každého samozřejmě napadne, jak je tomu v Česku, protože spor o takzvané církevní restituce církvi dobré jméno neudělal. Tady je nutné pořád únavně opakovat, že nejde o restituce, jde právě o změnu komunistického zákona z roku 1949, který církve nutí, aby se nechaly platit státem. Byl to nástroj státní kontroly.

Součástí úpravy je i to, že se církvím vrátí některé majetky komunisty ukradené (zdaleka ne všechny) a budou dostávat finanční částku, která činí asi dvě promile státního rozpočtu ročně. Dnes už si ostatně třeba katolická církev platí odhadem asi polovinu svého provozu z vlastních peněz, tedy vybraných od věřících.

Že se dá od církevního zacházení s financemi také čekat ledacos, je jasné, ale to je už jiná otázka. Můžeme jen českým věřícím přát, aby byli ohledně utrácení stejně bdělí nad hodnostáři, jako věřící v Německu, které je dnes hodně slyšet. Jenže právě proto byly takzvané restituce nutné.

Dobře se lidé starají většinou jen o to, co jim patří.