Americké centrální bance bude velet žena, která nemá v lásce volný trh
Barack Obama sklidil potlesk ze všech stran, když nominoval do nejmocnější funkce světového finančnictví Janet Yellenovou. Co to bude znamenat? Dohromady nic – což je přesně důvodem onoho potlesku.
Pokud se v příštích týdnech v Senátu amerického Kongresu nestane něco velice nečekaného, bude od příštího února Systému federálních rezerv velet Janet Yellenová, sedmašedesátiletá dosavadní místopředsedkyně této organizace fungující jako centrální banka největší ekonomiky světa.
Jestli lze prezidentovu volbu shrnout jedním slovem, bylo by jím jistě „nekonfliktní“. Skutečně: stran kvalifikace pro vykonávání řečené funkce má Yellenová lepší vysvědčení než všichni její předchůdci až do dob Velké krize třicátých let. Ani uctívaní velikáni Fedu Alan Greenspan a Paul Volcker neměli ve federálních finančnických institucích odslouženo zdaleka tolik let jako ona. Co víc, má - alespoň to tak tvrdí její kolegové – mimořádně vysokou úspěšnost při odhadování makroekonomického vývoje. V roce 2007 patřila k té menšině mezi ekonomy, která mluvila o akutní hrozbě kolapsu amerického finančního systému.
Může se navíc (na rozdíl od mnoha kolegů z branže) pochlubit solidní dávkou konzistentnosti. Nepatřila k nadšeným příznivcům volného trhu již v dobách, kdy se takové věci ještě nosily. Naopak – coby akademičku ji nejvíce proslavily dvě práce. Jedna z nich tvrdí, že nízké mzdy přispívají k růstu nezaměstnanosti. Druhá říká, že zvyšující se počet svobodných matek není ani trochu důsledkem zvyšování sociálních dávek, které jim stát vyplácí.
Obě myšlenky jsou kontraintuitivní, ale úkolem tohoto textu nemůže být polemika s ekonomickými názory budoucí šéfky Fedu. Koneckonců, posledně zmiňovanou tezi sestrojila Yellenová společně se svým manželem Georgem Akerlofem, což taky není žádné ořezávátko, nýbrž „novelám“. Cenu za ekonomii dostal za svoji práci o prokrastinaci. Napsal ji poté, co nebyl osm měsíců schopen odeslat poštou balík kolegovi, ačkoli si každé ráno říkal, že tak učiní. (Tím kolegou byl Joseph Stiglitz, předchůdce Yellenové ve funkci ekonomického šéfporadce prezidenta Clintona. Svět je malý.)
Je to žena!
Tak či onak, Yellenová má kvalifikace dost a dost, počínaje tituly z Brownovy a Yaleovy univerzity a konče zmiňovanou vysokou funkcí v Clintonově administrativě. O to více vypovídá o současném stavu americké veřejné debaty skutečnost, že drtivá většina mediální pozornosti se v jejím případě soustředí na biologický fakt ženství. „Historie prolomena – do čela Fedu půjde žena,“ hlásal (za všechny takové podobné) titulek v USA Today. Představte si, že máte akutní zápal slepého střeva; houkající záchranka vás doveze do nemocnice sotva včas. A než půjdete pod nůž, vaší největší starostí je, aby vás operoval slávista a ne sparťan. Tomu se říká žít si nad poměry.
A právě žití nad poměry je přesně to, co od Yellenové v nové funkci můžeme očekávat. Vždycky byla známá větší starostí o tempo ekonomického růstu a o snižování nezaměstnanosti než, řekněme, o snižování inflace (což je jinak hlavní práce Fedu). V praxi to znamená, že bude ještě ochotnější tisknout nové a nové peníze než její současný šéf Ben Bernanke, je-li něco takového možné. Astronomický dluh vzal čert; vždyť už snad ani nikdo realisticky neočekává, že by jej USA někdy splatily.
To samo o sobě zajímavým způsobem ilustruje propojení politického a finančnického světa. První Obamovou volbou na Bernankeho uvolněnou pozici byl Lawrence Summers, za Clintona ministr financí a někdejší prezident Harvardu. Byl to právě on, kdo se (spolu s Joem Corzinem, tehdejším šéfem investiční banky Goldman Sachs) zasadil o zrušení zákona, jenž bankám zakazoval hrát s penězi vkladatelů ruletu. A týž Summers prosadil klauzuli FSA (Financial Services Agreement) do mezinárodních smluv uzavíraných podle pravidel WTO, tedy v podstatě všech. Co že ta klauzule říká? Že i obchodní partneři USA musejí svým bankám dovolit hrát ruletu.
Jestli byla tehdy Yellenová k takovému uspořádání věcí skeptická, nechala si to pro sebe. Výsledek tohoto konání však lze dnes pěkně sledovat například v Řecku.
Tedy tohoto Larryho Summerse už už Barack Obama skoro navrhl do funkce – ten Obama, který kdysi tak mnohomluvně sliboval „změnu“, pamatujete? Proti Summersově očekávané nominaci ovšem začalo mnoho lidí velmi nahlas protestovat. Pěkný příklad občanské angažovanosti, řeknete si? Nesmysl; Summers se stal nepopulárním nikoli kvůli svému podílu na likvidaci zbytků zdravého rozumu ve finančnictví; ale jako šéf Harvardu na jakési přednášce řekl, že ženy mají mezi akademickými špičkami méně zastoupení, protože jejich genetická výbava méně přeje jakýmkoli extrémům. Jeho vlastní akademická kariéra tím skončila.
Nominaci Yellenové mohou tedy slavit lidé z různých důvodů. Jedni se těší prostě z faktu, že něco vede žena, a druzí se mohou těšit na otevřené kohoutky penězovodů. Ostatní lidé mohou hledat důvody k potěše až do roku 2021.
Janet Yellenová
- narozena 13. srpna 1946
- vystudovala ekonomii na Brownově univerzitě, doktorský titul má z Yaleovy univerzity
- v letech 1997-1999 předsedala radě ekonomických poradců prezidenta Billa Clintona
- od roku 2010 je místopředsedkyní rady guvernérů Systému federálních rezerv
- je judaistického vyznání; manžel George Akerlof dostal v roce 2001 Nobelovu cenu za ekonomii, syn Robert Akerlof přednáší na University of Warwick
