Muž, jehož se Putin bojí nejvíc, nakonec do vězení nejde. Zatím
Neformální vůdce ruské opozice Alexej Navalnyj, unikl pětiletému trestu, jejž mu letos v červenci vyměřil politicky motivovaný proces. Namísto záblesku svobody to však spíš ukazuje na sílící boj uvnitř Kremlu.
Alexej Navalnyj si k soudu v Kirově přinesl kartáček na zuby a balík oblečení. Očekával, že po vyřčení rozsudku dostane náramky a bude eskortován do místní věznice, případně kamsi na Sibiř.
Nakonec se nic z toho nestalo. Soudce o Navalného odvolání rozhodl velmi rychle a zmírnil mu trest na podmíněný. Znamená to, že Navalnyj se vrátí do Moskvy, kde jej podle všeho bude čekat bouřlivé uvítání příznivců ruské protiputinovské opozice. Ti budou v pokušení vysvětlovat si náhlý obrat událostí jako blýskání na liberálnější časy.
Ta naděje však je podle všeho lichá. Pro tu část ruské veřejnosti, která si na takové věci potrpí, může být Navalnyj symbolem zmírňování politického klimatu. Pro ty, kteří o jeho uvěznění rozhodují, však je pouze nástrojem tvrdé mocenské hry.
Že se kolem Navalného děje něco víc, než je na veřejnosti vidět, vyšlo najevo už v červenci. Nejprve vyfasoval od kirovského soudu pětiletý trest "natvrdo", ale již na druhý den byl na žádost žalobců (!) propuštěn, aby se jeho odvolání projednávalo na svobodě. To nebývá zvykem; své o tom ví například Navalného kolega z nezáviděníhodné trojbranže podnikatel-opoziční politik- vězeň, Michail Chodorkovskij. Na svobodě nepobyl od zatčení v říjnu 2003 ani minutu, přestože se odvolával od Moskvy po Štrasburk.
Georgij Satarov, šéf uznávaného moskevského think-tanku Indem, řekl týdeníku Der Spiegel, že "rozhodnutí nebylo v rukou soudce". "Mnoho lidí si myslí, že Rusko je diktaturou jednoho muže, Vladimira Putina. Ale není to tak. Ve skutečnosti je tento vnitřní konflikt jenom lépe vidět než ty předcházející. Když jeden a týž orgán Navalného napřed ilegálně odsoudí a potom stejně ilegálně z vězení propustí, je to schizofrenní."
Navalného trest (rozsudek "vinen" zůstává v platnosti) má oficiální důvod ve zpronevěře stavebního dřeva, jíž se měl dopustit ještě jako poradce kirovsképho gubernátora Nikity Bělycha. O kvalitě procesního řízení netřeba mít velké iluze - i svědci obžaloby se později nechali slyšet, že za obviněním stojí politický tlak.
Onen tlak má důvod v tom, že Navalnyj, jinak vzděláním právník a úspěšný podnikatel v logistice, si příliš doširoka otevřel ústa na prezidenta Putina a jeho zkorumpovaný způsob vládnutí. Nejprve o tom začal vést velmi prostořeký (a dobře informovaný) blog. V roce 2009 se začal aktivně angažovat v politice a na jaře letošního roku se dokonce rozhodl kandidovat na moskevského starostu.
Proti němu stál tehdejší starosta – a konečný vítěz voleb – Sergej Sobjanin, ambiciózní chlapík, jenž chtěl za soupeře právě Navalného. Vítězství proti známému opozičníkovi mu mělo vynést ostruhy, jež mu měly pomoci dostat se výše v moskevské mocenské hierarchii. Sobjaninovi se proto nehodilo, aby jeho protivník byl v době voleb ve vězení.
Podle oficiálního sčítání hlasů získal Navalnyj v zářijových volbách 27 procent, což je v ruských poměrech pomalu vítězství. Spokojeni tedy svým způsobem mohli být oba.
Spokojen naopak nebyl Alexandr Bastrykin. Šéf Vyšetřovacího výboru Ruské federace, přezdívaného ruská FBI (funguje od roku 2011 a je přímo podřízen prezidentovi), má důvod mít na
Navalného osobní pifku. Ve svém blogu jej Navalnyj osobně označil za zkorumpovaného. Co víc, Bastrykin, jenž je jinak s Putinem jedna ruka, vnímá Sobjanina jako konkurenta v dlouhodobém pozičním boji o nejvyšší příčky; Putin může být u moci ještě sedm let.
Další osud Alexeje Navalného je proto třeba vnímat nejen jako boj jednotlivce proti systému, ale také jako odraz výsledků boje uvnitř řečeného systému. On sám si je toho vědom. "Nevím, proč si to Putin rozmyslel," řekl po propuštění. "Ale nejen oni využívají mne – i já využívám je." Optimismu nemá ruský opozičník nikdy dost.
