DOKUMENT: Okamura, gestapo, Hašek a jak milujeme lež
Guru Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamura někdy daleko rychleji mluví a píše, než přemýšlí. To se mu podle všeho stalo i při psaní blogu na iDnes.cz, kde v pátek ráno zveřejnil text pod názvem Pravda a lež. Je to článek pozoruhodný, proto jej předkládáme čtenářům bez jakéhokoli komentáře. Každý ať si úsudek udělá sám:
Tomio Okamura na iDnes.cz: Pravda a lež
„Michal Hašek lhal - popíral schůzku s prezidentem. Zdánlivě to je odporný zločin.
Bohužel jen zdánlivě a zde mi dovolte krátkou a trochu nadlehčenou glosu.
Pokud někomu slíbím, že o schůzce mluvit nebudu, tak mám dvě volby - porušit dané slovo a na přímý dotaz schůzku potvrdit nebo ji popřít. Na mnoha schůzkách s mnohými lidmi denně jednám a vím, že mnoho věcí říct nemohu, protože jsem vázán mlčenlivostí. Anebo protože bych tím ublížil druhým.
Tam, kde to jde, se snažím říkat vždy pravdu - a to i dnes - kdy musím popravdě říct, že ne vždy mohu říkat vše, co bych chtěl. Jelikož i té nejškaredší ženě vždy rád řeknu, že jí to sluší, a když někomu smrdí z pusy, tak minimálně o této pravdě nemluvím.
Lhaní má vysloveně záporný nemorální význam, jenže je lež skutečně nemorální? Nic není stoprocentně černobílé a to dokonce ani černobílý film. To není bonmot – z fyzikálního pohledu je bílá shluk mnoha jiných barev a černá je jen tma – tedy barvy, které nevidíme.
Pravdou by měl být nezpochybnitelný fakt - což je nezpochybnitelné, ale tento fakt není nijak kladný ani záporný.
A u každého faktu či lži záleží daleko víc na souvislostech. Když se vás někdo zeptá, jak se máte, a vy popravdě řeknete, že právě dost mizerně, můžete mít stokrát pravdu, ale všichni vás budou mít za blbce. Kohopak zajímá, jak se máte? No jo, ale proč se na to lidé ptají, když je to nezajímá? Inu, je to zdvořilostní klišé, na které se vůbec pravdivě neodpovídá.
Na standardě prezidenta republiky je psáno Pravda vítězí. Což má být zkrácený citát našeho mistra Jana Husa. Vítězí pravda? Je to pravda? To je otázka, protože mistr Jan Hus tou pravdou vůbec nemyslel dokazatelná fakta, ale jen a jen Boha.
Bůh jako pravda se objevuje poprvé v "Třetí knize Ezdráš", což je tzv. apokryfní text - tedy text, který popisuje biblické události, ale nedostal se do oficiálního souboru biblických textů. Třetí kapitola knihy Ezdráš popisuje historku, jak si šel král Darios po hostině zdřímnout. Jeho tři strážci se dohadovali o to, co je na světě nejsilnější. Dohodli se, že každý svůj názor napíše na lístek. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že "silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda". Když se král probudil, svolal královskou radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Poslední Zorobabel řekl: „Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno? A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!" Když domluvil, všichni volali: „Veliká je pravda a zvítězí!" Také Zorobael měl na mysli svého Boha Jahveho a myslel to upřímně.
Pokud jde o pravdu jako shodu skutečnosti s realitou, neboli protiklad lži, pak byl Jan Hus daleko větší realista - tvrdil „Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí".
Bezesporu úmyslné klamání, které poškozuje druhé, je zavrženíhodnou lží. Ale také není nic pozitivního na důsledné a pravdivé upřímnosti. Sebepravdivější pravda může někdy urážet, může ubližovat.
Najít a hájit tu skutečnou pravdu, která má smysl, je ale celkem jednoduché - říkejte vždy i tu nepříjemnou pravdu, když to má smysl a skutečně to pomůže dobré věci.
Nikdy ji ale nepovyšujte nad člověka. Mnohdy je lépe mlčet než mluvit pravdu a může se stát, že je lépe i lhát. Třeba, když se gestapo zeptá, kam ujeli partyzáni, anebo se vás optá šéf, jak jste s ním spokojení.
Pokud jde o děti, těm je třeba vyloženě lhát, že dobro a slušnost se vyplatí, a rozhodně je lépe říct, že se vracíte z práce, než říct pravdu, že z hospody jste šli rovnou k milence. Je určitě lépe dát dobrý příklad milosrdnou lží než pravdou dítěti zkazit hodnoty a ideály na celý život.
K pravdě je třeba dospět - nejen fyzicky ale hlavně duševně. Představte si politika, který vám řekne holý fakt - za zlodějiny a krádeže jste v největší míře odpovědní vy - občané a voliči. Drtivá část z vás absolutně přehlížela, jak se tu dvacet let krade a podvádí, jen málokdo z vás se s tím pokoušel aktivně něco dělat. Drželi jste hubu a krok.
Budete volit jeho nebo lháře, co vám řekne: „Vy jste bez viny, tohle udělali jen ti zlí politici?“
Je to tak – někdy tu lež prostě milujeme.“
