Čekání na tragédii. Co zastaví sběrače kovů?
Z mostu přes Odru mezi centrem Ostravy a Porubou neznámí zloději odmontovali 900 šroubů a kovových destiček. Podle policie se šrouby pravděpodobně „ztratily“ v období od letošního dubna do listopadu. V dubnu totiž na mostě proběhla poslední kontrola.
„Odcizené šrouby sloužily k uchycení upevnění mostních ložisek, která se nacházejí mezi mostními sloupy a samotnou konstrukcí mostu. Dále neznámý pachatel odcizil kovové díly svodů odvodňovačů mostu," uvedla k případu mluvčí ostravské policie.
Škoda je prý za 200 tisíc korun. Navíc je třeba kvůli bezpečnosti omezit rychlost projíždějících aut na 30 kilometrů v hodině. Kriminalisté případ kvalifikovali jako trestný čin obecného ohrožení, za což by pachatelům hrozilo tří až osmileté vězení. Jak je vůbec možní, že zmizí nezanedbatelná část mostní konstrukce a nikdo si toho nevšimne? A co vůbec zloději s ukradeným kovem dělají? Na druhou otázku je asi odpověď jednoduší: Odnesou ho do sběrny.
Není to nic neobvyklého. Dokonce se – jako by oficiálně – zavádí do češtiny výraz označují novou profesi: sběrači kovů. Jde o lidi, kteří seberou všechno kovové co najdou a není to pevně zabezpečené. Potom to odnesou sběrny. Tam se nikdo nepozastaví, že jde třeba o náhrobní desky, nebo zvon z nedaleké zvonice a vyplatí jim peníze.
Bermudský trojúhelník v Česku
Doba, kdy přijdete po delší době ke svému autu a zjistíte, že mu například chybí blatník se tak zřejmě v Česku nezadržitelně blíží. Zrovna tak se blíží i doba, že vás to už ani nepřekvapí. Prostě sběrači kovů jsou (a budou) čím dál přičinlivější. Práva se nedovoláte, stejně jako lidé, kteří už takto přišli o stavební materiál nebo okapy. Co sběrači kovů schvátí, zmizí nezadržitelně v nejbližších sběrnách.
Česká legislativa totiž vytvořila osobitý model bermudského trojúhelníku: sběrna, zastavárna a herna. Ideálně vše otevřené nonstop a patřící jedinému majiteli.
Nejpodivnější je, že to nikomu z povolaných už asi ani nepřijde divné. Přitom nejde jen o majetek, ale doslova o lidské životy. Namátkou jen chybějící zabezpečovací zařízení na železničních přejezdech. Konec konců také rozebraný most v Ostravě (nejde tam navíc o první případ) mohl lehce zavinit velké neštěstí.
Obětí sytému, na kterém nejvíce profitují „vlastníci trojúhelníku“ jsou ale i sami sběrači. Případy lidí, kteří vyrvali ocelové nosníky z budovy, ve které nacházeli a zřícená horní patra je rozmačkala, jsou ještě v živé paměti. Tam, kde nefunguje stát, občané často berou obranu svého majetku do vlastních rukou. Existuje případ majitele domu, který zastřelil muže, pohybujícího se po jeho pozemku. Šlo o tragickou událost způsobenou hlubokým nedorozuměním. Jak řekl otec oběti: „Kluci si šli k němu na zahradu, zda tam nemá nějaké zbytečné kovy a on jednoho zabil.“
Čekáme na velké neštěstí
Jak se z této situace, kdy si část lidí myslí, že má právo si brát i to co jim nepatří, pokud se jedná o „neužitečné“ kovy dostat? Podle autora tohoto textu to není vůbec nemožné a dokonce existuje několik řešení.
To první, nejméně radikální je zakázat ve sběrnách vyplácet hotovost a peníze za kovový odpad posílat pouze na bankovní účet sběrače. Pak by bylo možné, v případě podezření ze spáchání nějakého trestného činu, snadno dohledat případného pachatele.
Tím druhým je sběrny pro veřejnost vůbec zrušit a zavést – respektive rozšířit – síť sběrných dvorů, do kterých by občané odkládali odpad zadarmo. Sběr a kovový odpad za peníze by pak mohly prodávat pouze firmy mající k této činnosti oprávnění. Tak to funguje v některých zemích západní Evropy. V jiných zase vyznávají model, že sběrny odpadu – takové jaké je známe – fungují jen jeden, nebo dva měsíce v roce (například v dubnu a případně i v září). V té době jsou výkupy kovů často kontrolované, jak berním úřadem, tak i policií. Po zbytek roku opět soukromé osoby nemohou směňovat kovy za peníze.
Tolik teorie. Bohužel, aby se v této oblasti něco změnilo, bude muset zřejmě dojít ke kolosálnímu neštěstí. Kvůli sebraným kabelům se srazí vlaky, spadne most plný aut nebo něco takového. Pak se snad teprve lidé, kteří za podobné věci zodpovídají – tedy hlavně ministerští úředníci, poslanci a policisté – rozhoupou k činům. Podobně jako v metanolové aféře, kdy jakýsi pořádek na trhu s alkoholem, zavedl český stát až, když desítky lidí v bolestech zemřely a stovky mají nevratně poškozený zrak..
