Facebooku z lídrů dominují Okamura a Schwarzenberg. Filip profil nemá
Přestože výsledky voleb už nic nezmění, lídři politických stran na svých facebookových profilech neustále „pracují“. V četnosti příspěvků vede s přehledem Tomio Okamura, který má potřebu informovat své „přátele“ téměř o veškeré své myšlenkové činnosti, popřípadě (ne)činnosti svého Úsvitu.
Dá se říct, že se předsedové politických stran dělí (alespoň z hlediska facebookové aktivity) na dva typy – jedni se raději zdržují komentářů a namísto nich na svém profilu pouze sdílejí videa z brífingů svých stran. To dělá například vítěz voleb Bohuslav Sobotka. Což je trochu nuda. Přátel má Sobotka „jen“ zhruba pět tisíc. Žádné osobní poznámky, postřehy ani komentáře.
Přesným opakem je Tomio Okamura z hnutí Úsvit přímé demokracie. Okamurovy příspěvky se na Facebooku objevují denně, po volbách i před volbami ve stejné intenzitě. Jeden z nejdelších Okamurových příspěvků se týká senátních voleb, jež ve Zlíně kvůli neslučitelnosti funkcí proběhnou v lednu 2014. V rámci přímé demokracie prosazuje otce své přítelkyně, jehož podpoře věnuje patřičné úsilí. Nechybí ani sebepropagace obchodu s japonskými potravinami.
Největší podpoře se těší Karel Schwarzenberg, jehož stránka má podporu 230 tisíc lidí. TOP 09 propaguje ve srovnání se svými kolegy o poznání méně, což mu ale na popularitě neubírá. Karla známe z jiného než virtuálního prostředí, na rozdíl od Babiše nebo Okamury, kteří si naopak v rámci své populistické kampaně založili identitu právě na masovosti a neustálém opakování téhož – a k tomu je dobře udělaná webová stránka užitečný nástroj.
Pirát Ivan Bartoš má naopak svůj Facebook naprosto apolitický, vlastně jsou tam soukromé příspěvky, lehce buřičské, avšak nikoho neurážející. Přátel má stejně jako Sobotka. Dokonce nižší podporu než pětky Bobošíkové má úřadující předseda ODS Martin Kuba (okolo tří tisíc podporovatelů). Vojtěch Filip Facebook nemá, což je příznačné – KSČM své skalní voliče má jisté vždy, aniž by se namáhala s kampaní. Bohužel.
V jednom tedy musíme politickým stranám dát za pravdu – jejich sliby nevzešly vniveč, naopak, tyto sliby jsou napříč politickým spektrem neustále doplňovány a opakovány. Třeba to některé z nich omrzí, až někdo konečně sestaví vládu.
