Komunisté se dovolávají Ježíše a demokracie. Oko nezůstane suché
Komunisté, pokud zrovna nekradou cizí majetky a chvíli se drží zpátky, aby nikoho nevěšeli, nevěznili a nemučili, probouzí v sobě obránce hodnot. Tentokrát se pustili do lidovců.
Petr Kojzar v Haló novinách (22. 11.) praví: „Místo aby se skromností, Ježíši Kristu vlastní, vyčkávali v koutě, jsou slyšet takřka nejvíce.“ Vida, kdo všechno už je mezi kazateli. Chtělo by to ale v řadách komunistů to teologické studium ještě trochu důsledněji dotáhnout. Že by Ježíš vyčkával v koutě není z dostupných pramenů známo, štval papaláše už od narození, ale budiž. U Kojzarů doma četli jiné knížky než ty o Ježíšovi. Ale neva, to je dobrovolné.
Ale teď o těch lidovcích, kteří Kojzarům pár let chyběli a teď si to mohou užít. K jejich programovým prioritám patří podle autora „hlásat jako na kolovrátku primitivní, plytký a hloupý antikomunismus“. A pokračuje: „Drzost, s jakou nejmenší strana útočí na třetí nejsilnější, snaží se ji vyšachovat z místopředsednického postu ve sněmovně, který by jí logicky měl na základě výsledku voleb přináležet, a ještě se pokouší diktovat sociálním demokratům, jak mají, či nemají spolupracovat s komunisty, je vskutku - řečeno související terminologií – donebevolající.“
Komunisté by měli se slovy jako „nebe“ šetřit, zatím pro to mnoho neudělali, krom toho, že tam poslali po předchozím mučení pár obětí. No ono jich nebylo pár... Od komunistické strany, která tu všechny ostatní politické strany rovnou zrušila a nechala si tu torza dvou (lidové a socialistické) jako bizarní kulisy pro naivní zápaďáky, takové morální výčitky a pociť ukřivděnosti, že je někdo nechce pustit k funkcím, skutečně sedí. Jen pro připomenutí, dva vysoce postavení funkcionáři lidové strany Jan Šrámek a František Hála byli při pokusu opustit republiku chyceni a zbytek života strávili v internaci. Čtyři lidovečtí politici Stanislav Broj, Rostislav Sochorec, Jan Plesl, Alois Janáček) přišli o život buď přímo v komunistických věznicích, nebo na následky věznění. Chce to od komunistů silný žaludek dovolávat se jakéhokoli práva na moc. Jenomže ten oni mají, to je známé. Nad jejich vzplanutím pro demokracii by jeden hned zaplakal dojetím.
Na zrušení komunistické strany už je pozdě. Nevadí, aspoň nám tu slouží jako zombie ze starých časů, abychom nezapoměli, co všechno bylo a je možné. A sociální demokraté by měli být šťastní, že nejsou odkázáni při svém případném vládnutí na komunistickou podporu.
