Manželka polského premiéra vydala paměti. „Tak to už je po tobě, člověče,“ vzkázal mu Lech Walęsa
Rozruch v Polsku vyvolala životopisná kniha z pera manželky polského premiéra Donalda Tuska. Jmenuje se „Mezi námi“ a má trochu nejednoznačný podtitulek: „Kým bych byla bez Donka? Někým jiným. Kým by byl on, beze mě?“
Malgorzata Tusková sice svého chotě pro čtenáře „polidštila“, ale z přiznání manželských problémů má asi větší radost bulvár než premiérovi poradci. Část kritiků však premiérově ženě tleská za údajnou demýtizaci života v disentu.
Paměti žen politiků tak u našich severních sousedů nedělají partnerům, jen dobrou reklamu. Mimochodem, poté, co se objevila zpráva, že manželka úřadujícího předsedy vlády napsala autobiografii, bývalý prezident Lech Walęsa, který si už o sobě z pera vlastní ženy mohl přečíst dříve, prý jen Tuskovi vzkázal: „No, tak to už je člověče po tobě.“
Walęsa nemá samozřejmě tak zcela pravdu, ale faktem je, že v knize Malgorzaty Tuskové, koluje stejný „nebezpečný virus upřímnosti“ jako v autobiografii Danuty Walęsové. „Virus, který pomalu ničí tradiční obraz Polska 70. a 80. let,“ alespoň tak to napsala Dorota Karaś pro deník Gazeta Wyborcza. Také v knize „Mezi námi“ se – byť asi o něco méně explicitně – píše o tom, jak vysokou cenu musely platit manželky za politické angažování svých mužů v protikomunistické opozici.
Tusková je sice mladší a vzdělanější než Danuta Walęsová – a také místo osmi vychovala jen dvě děti – ale přesto některé úryvky z jejich pamětí znějí skoro identicky. Třeba o tom, jak si manžel dělil čas na práci přes den a pikle proti režimu po večerech s kamarády. Boj proti komunismu se tak neobešel bez mnoha lahví vodky a jeřabinky. „Vracel se domů spokojený a lehce opilý. ´Bylo by lepší, kdybyste svou revoluci udělali střízliví', řekla jsem mu jednou ztuhlá strachem a naštváním, protože jsem si už nebyla jistá, co je pro ně důležitější: demonstrace nebo popíjení,“ píše Tusková v pamětech.
Tusková se dělí o vzpomínky, jak si malými krůčky budovala vlastní nezávislost a prostor pro svůj život. Píše o svých poporodních depresích, právě v době, kdy Polsko zažívalo stanné právo a přiznává se i k tomu že se zamilovala do jiného muže. Pomohlo jí to prý získat sebevědomí a zbavit se pocitu podřízenosti vůči manželovi a světu, který představoval. Donald Tusk byl prý v té době tak pohlcen politikou a demonstracemi, že si ničeho ani nevšiml.
Mimo toho, že píše o nedokonalostech současného premiéra v osobním životě, jako politika svého chotě chválí za důslednost a poctivost a pracovitost. Kniha přichází v době, kdy se v Gdaňsku, odkud Tusk i Walęsa pocházejí, debatuje o tom, které z hrdinek Solidarity postavit pomník, anebo zda vybudovat celý park jako poctu všem ženám „zasloužilým o opozici“.
