Buď budeš v Evropě tolerantní, nebo uvidíš!
V Evropské unii sílí snaha o omezení svobody slova, a to prostřednictvím postihování názorů, jež nejsou v souladu s oficiálními dogmaty. Za tím vším nestojí ani tak bruselští byrokraté, jako spíše koalice neziskových organizací a multikulturní lobby.
Komisí Evropského parlamentu pro občanská práva byl předložen návrh směrnice, která by měla být později převedena do soustavy zákonů, obsahujících požadavky na zvýhodňování takzvaně „potenciálně znevýhodněných či zranitelných příslušníků některých skupin obyvatel“. Zároveň by těmito zákony byly v evropské společnosti tvrdě trestány jakékoliv projevy označené za nenávistné a netolerantní.
Směrnice má typicky orwellovské označení „Směrnice za rovnoprávné zacházení“ (ETD). Pokud bude tato směrnice Evropským parlamentem přijata, musí ji členské země zapracovat do svých zákonů a předpisů. Je samozřejmé, že akce je motivována i bohulibou snahou omezit vzestup antisemitismu a rasismu v Evropě. Ovšem to je jen medvědí služba.
Neomezenou moc multikulturní lobby
Přemýšlivým hlavám již došla nejen silná vágnost navrhovaných zákazů svobody myšlení a slova, nýbrž i to, kam může tato politika zejména ve vztahu k islámu a s ním spojené problematice vést. V podstatě by totiž úzká skupinka lidí, napojených na multikulturní lobby, dostala do rukou neomezenou moc určovat, co je ještě povoleno si myslet a říkat a za co už hrozí trest.
Je více než reálné, že se tak v brzké době bude v Evropě pokoutně vyprávět tento vtip:
Sejdou se večer dva soudcové na skleničce a jeden říká: „Já ti dnes slyšel tak dobrý vtip o islámu a byl opravdu pravdivý.“ Druhý na to:, „Tak mi ho řekni.“ A první: „Nemohu, právě jsem si vzpomněl, že jsem za něj obviněnému dal pět let v lágru na převýchovu k toleranci.“
Možná si myslíte, že opět cpu islám, kam se dá a zbytečně straším. Jenže autoři návrhu zákona sami zdůrazňují, že hlavním cílem připravované směrnice je boj proti „antifeminismu, homofobii a islamofobii“. V dokumentu se také tvrdí, že „není možná tolerance k netoleranci, což je velmi důležité, pokud jde o svobodu projevu.“ Jinými slovy je zde jasná narážka na to, že svoboda projevu - pokud není v souladu s oficiální direktivou o toleranci - je špatná.
Bod po bodu by se takto dalo pokračovat s rozebíráním celého dokumentu. Shrnuto a podtrženo: každý věřící křesťan, který by veřejně prohlásil, že islám je falešné náboženství, jakož i člověk odmítající homosexualitu či prosazování feminismu, je podle této směrnice člověk netolerantní, čímž porušuje připravované zákony Evropské unie. Samozřejmě, že podobně by dopadl i každý ateista odmítající náboženství jako takové …
A ještě je sledovat
Jenže tím to nekončí. Směrnice totiž dále požaduje, aby byl v každé zemi vytvořen orgán, který by ji nejen prosazoval, ale také by monitoroval situaci v zemi a vedl by evidenci občanů, kteří směrnici porušují, a jsou tedy nedostatečně tolerantní. Podle autorů směrnice by vlády měly zajistit, aby se projevy netolerance nevyskytovaly na žádné úrovni společnosti, byť i v obyčejném mezilidském styku. Nepřipomíná to náhodou vznik totalitního státu?
Jmenovitě vzdejme hold členům této rady, jimiž jsou například: Alexander Kwaśniewsky (bývalý člen UV komunistické strany a exprezident Polské republiky), Moshe Kantor (prezident Evropského židovského kongresu), Milan Kučan (bývaly člen Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie a exprezident Slovinska), Alfred Moisiu (bývalý prezident Albánie, ministr obrany za komunistického režimu a nositel řádu rudé hvězdy SSSR), Vaira Vīķe-Freiberga (exprezidentka Lotyšska), George Vassiliou (exprezident Kypru), José María Aznar (expremiér Španělska), Göran Persson (expředseda švédské sociální demokracie) a další.
Je to v dobrých rukou.
