Ministři podle knih aneb zamiloval jsem se do Sobotkovy vlády
Stává se to jenom několikrát za život. Zahoříte silnou láskou a v emočním stavu zamilování přehlížíte nedostatky jiných, byť jsou sebezjevnější. Tentokráte se jedná o lásku impersonální (neosobní). K vládě Bohuslava Sobotky. V tomto vztahu se nevyskytuje žádný sexuální faktor, to by se pak jednalo o parafilli (sexuální deviaci).
Dlouho jsem přemýšlel, proč jsou vládní objekty mé touhy, tak přitažlivé. Usadil jsem se do houpacího křesla, zapálil doutník a nejdříve si dal lahev bílého. Dopil jsem sedmičku, ale na nic jsem nepřišel. Následovala proto láhev růžového. Pořád nic. Pak ještě flaška těžkého červeného. Nic, neboť po ní jsem se vzbudil až druhý den ráno. Musel jsem zvolit jinou strategii, taktiku a metodologii. Vytiskl jsem si fotky všech členů a členek nové vlády a rozvěsil je v pracovně, kde je i velká knihovna. A fungovalo to, knihy byly pomůckou, která osvětlila, proč milovat novou koaliční vládu. Vždyť v knihách je láska a moudro, od moudra je jenom krok k odbornosti, fungujícímu státu i k tomu, že se budeme mít líp. Co jsem tedy objevil?
Premiér Bohuslav Sobotka mi přistál u knihy Ladislava Fukse „Pasáček z doliny“.
Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš se ocitl u díla Jeferyho Deavera „Sběratel kostí“.
Lidovec Pavel Bělobrádek, vicepremiér pro vědu a výzkum, kouká u knížky Johna Francoma „Přetvářka“.
Socialista Lubomír Zaorálek, ministr zahraničních věcí, má tu čest být u Roberta Fulghama, kniha se jmenuje „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské škole“.
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová se ocitla u detektivky Nadi Horákové „Hrob třinácté panny“.
Ministr vnitra Milan Chovanec (upozorňuji, že umístění bylo samozřejmě dílem náhody) u veledíla Fjodora Michailoviče Dostojevského „Idiot“.
Jan Mládek, ministr financí, skončil u Petra Jamese „Parazit“.
Ministr školství Martin Chládek je u Vladimíra Justa a jeho „Slovníku floskulí 2“.
Ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál má místo u Věry Frýbové a knihy „Z neznámých důvodů“.
Herec, diplomat a ministr obrany Martin Stropnický se dostal k Douglasi Paynemu a k deníku „Mládí v hajzlu“.
Ministr dopravy Antonín Prachař je ve společnosti Benjamina Kurase „Tao sexu“.
Svatopluk Němeček, ministr zdravotnictví, sousedí s knihou Caroly Biedermannové „Těžký život Kašparovy krávy“.
Ministr pro lidská práva a šéf Legislativní rady Jiří Dienstbier zakotvil nedaleko Petra Šabacha a díla „Hovno hoří“.
Daniel Herman, nastupující ministr kultury, je ve společnosti knihy Vladimíra Poštulky „Dějiny pornografie v datech“.
Helena Válková se jako ministryně spravedlnosti dostala k Friedrichu Nietzschemu a jeho dílku „Duševní aristokratismus“.
Ministr životního prostředí Richard Brabec byl poblíž knihy poslance hnutí ANO Martina Komárka „Smradlavý pes“.
A ministr zemědělství Marian Jurečka u zásadního díla Xaviera Crementa „Dost bylo kokotů“.
Pak jsem zase všechny obrázky svěsil, usadil se opět v křesle a oko mi padlo na knihu ležící přede mnou - Ivan Kraus: „Prosím tě, neblázni!“
