Palestinci věří, že jim Ariel Šaron pil krev

Ovšem tento názor o rituálních vraždách nežidů není ojedinělým projevem středověkého mýtu v islámské komunitě. Karikatury, články a filmy s námětem rituální vraždy páchané židy na nežidech jsou každodenní realitou médii v islámském světě.

Tragédii je, že tento středověký evropský antisemitský mýtus byl v muslimském světě neznámý zhruba do 19. století. V muslimském světě ve středověku kolovaly mnohem jiné antisemitské mýty, ale bez jakéhokoliv náznaku rituální vraždy. Vše se změnilo v 19. a 20. století s postupným návratem Židů do své domoviny.

Mnozí arabští nacionalisté a islámští aktivisté potřebovali ospravedlnit svou nenávist k židům a násilí na nich páchané a tak se uchýlili k převzetí evropských antisemitských mýtů. Tato výměna antisemitských názorů byla ovšem oboustranná. Již málokdo ví, že prakticky vzato spoluautor Hitlerova Mein Kampf Rudolf Hess vyrůstal mezi muslimy v Alexandrii.

Různé antisemitské mýty se tedy dnes v Evropě šíří primárně v muslimských komunitách, a zatímco antisemitské nálady mezi Evropany dlouhodobě upadají, tak v muslimských komunitách naopak sílí. Všímá si toho i například i židovská komunita, jejíž představitelé na semináři Spolku akademiků Židů v českém parlamentu upozornili, že riziko antisemitismu je velké právě v rozrůstající se muslimské komunitě v České republice.

Velmi časté je schováváni mýtu o rituální vraždě do hávu podpory palestinské věci. Jako příklad může sloužit propalestinská aktivita v Kolíně nad Rýnem z roku 2010. Kdy na výstavě propalestinských karikatur byla i karikatura Izraelce (žida) jak pojídá palestinské dítě. Úmrtí Ariela Šarona opět potvrdilo, že antisemitismus není mrtvý, ale nenávist se pouze převléká do jiného hávu.