Zemřel německý dirigent Gerd Albrecht, první cizinec v čele České filharmonie
V neděli zemřel ve věku 78 let německý dirigent Gerd Albrecht, který byl v letech 1993 až 1996 v čele České filharmonie. Působení Albrechta v čele filharmonie provázely problémy v komunikaci s orchestrem a dirigent odcházel z Prahy s pověstí kontroverzní osoby. Jeho činnost v čele orchestru hudebníky v devadesátých letech rozdělila na dva tábory.
Gerd Albrecht v minulosti vedl orchestry a operní domy v Německu, hostoval ve Vídni, Nizozemsku, Londýně či San Francisku. Jeho působení u nás v 90. letech nebylo bez problémů.
Za působení Albrechta došlo ke konfliktu mezi dirigentem a částí kulturní scény. Jiří Peňás o tom tehdy psal 15.1.1996 v Respektu: Některá Albrechtova metaforická prohlášení otištěná německým tiskem se stala pověstnými. V Praze se prý cítil jako v Kafkově zámku, trpěl zde prý za Habsburky, za nacistickou okupaci i za účast NDR při srpnové intervenci. Sebevědomé národní společenství by podobné výroky pravděpodobně přijalo spíše jako zvláštní druh umělecké snahy o provokaci. (…), v případě Albrechta projevila česká společnost značnou přecitlivělost. Důvod je jasný: Albrecht je Němec. Šéfdirigentovy výroky o jeho pražském angažmá nesly do značné míry znaky literární stylizace, těžko však věřit, že šlo jen o plody jakési schizoidní představivosti. Možná tu hrálo roli Albrechtovo taktizování a vytváření atraktivního obrazu určeného pro německé publikum. Co když ale dirigentovy dojmy z pobytu v Praze nebyly jen obchodním trikem? Co když se tu opravdu cítil jako v Kafkově zámku, co když opravdu při své práci pocítil, co je to český nacionalismus?“
Čím vadil?
Objevovala se různá obvinění. Že je nadprůměrný dirigent, ale nepatří ke světové špičce. Že si prý načerno smluvil s velvyslancem Grušou koncert v Bonnu a zneužil tak Českou filharmonii k soukromým účelům. Že odmítl koncertovat ve Vatikánu. Šlo navíc o koncert k poctě obětí holokaustu, což u německého dirigenta vzbudilo v kulturní obci nevoli. Onen německý koncert před diplomaty byl ale zase dobročinným provedením skladeb židovských autorů terezínského ghetta a to prý poškodilo pověst filharmonie a státu, protože scházelo razítko provozního ředitele. Vytýkali mu styl: „Když řídí Albrecht, je všechno přesné a chladné.“ Dirigent si zase stěžoval, že že nemůže získat kvalitní mladé instrumentalisty, protože na ně nemá peníze.
Když ministr kultury Pavel Tigrid vydal nový statut orchestru; Albrecht, který nesouhlasil s vymezením pravomocí a zodpovědnosti ředitele a šéfdirigenta, oznámil 30. ledna 1997 odchod z České filharmonie.“
S odstupem času se zdá, že šlo o konflikty typické pro 90. léta, kdy byl antiněmecký nacionalismus stále ještě dost svěží. Dnes žije pořád, ale je už poněkud omšelý. Uměleckou stránku věci Albrechtova působení musí posoudit povolanější. Ta dobrá zpráva je, že Gerd Albrecht, jinak nezpochybňovaný znalec české hudby, spolupracoval s českou hudební scénou i nadále.
