Ambasáda

Ambasáda Zdroj: ČTK

Palestinci pořád nevysvětlili, kde se na jejich ambasádě objevily výbušniny

Lukáš Lhoťan

Ve čtvrtek, 6. února se konalo na radnici městské části Praha-Suchdol jednání o okolnostech výbuchu na palestinské ambasádě v Praze a souvislostech s tím spojených. Na jednání se opět ukázal rozdíl mezi oficiální verzí Palestinců a vyšetřovacími zjištěními české policie a zaznělo zde i několik kontroverzních prohlášení.

Veřejného jednání se zúčastnili jak zastupitelé městské části, občané a představitelé Policie ČR, tak i zástupci ministerstva zahraničí a palestinské ambasády. Na jednání zaznělo několik projevů, přičemž nechyběly ani ostřejší výměny názorů.

Hlavním bodem kontroverze byla slova chargé d’affaires Džadalláha Sabatína, který na adresu Palestiny prohlásil: „Jsme malý národ. Jeho území bylo okupováno v roce 1948 a vedli jsme ozbrojený osvobozenecký boj za osvobození naší vlasti až do roku 1994, ale v roce 1994 a dosud, do dnešní doby, jsme se připojili k zbytku světa, ano, protože civilizovaný svět preferuje jednání při řešení konfliktů, to znamená, jsme pro dialog a pro jednání. My od roku 1994 jednáme a vedeme dialog s našimi izraelskými sousedy. My jednáme a vedeme dialog s Izraelem, který okupuje naše území.“

Palestinský diplomat tak vlastně řekl, že Palestinci stále považují území Izraele za území své a nerespektují rozhodnutí OSN o rozdělení území obydleného židy a Araby na dvě části - Izrael a Palestinu. Palestina ovšem nevznikla díky tomu, že by její území okupovali židé, ale sousední arabské země.

Jak je brát vážně?

Zůstává tedy otázkou, nakolik lze brát snahu Palestinců o mírové řešení vážně, když je jejími představiteli neustále tvrzeno, že chtějí veškeré území okupované Izraelem zpět. Jestli však jde o území získané šestidenní válkou nebo první arabsko-izraelskou válkou už jasné není. A to opomíjím i otázku takzvané mírové smlouvy mezi Izraelem a Palestinou, v níž mělo dojít k vzájemnému uznání obou stran. V souvislosti s prohlášeními Džadalláha Sabatína je tedy otázkou, jak tuto smlouvu chápou a vykládají samotní Palestinci.

Při jednání na Suchdolské radnici se Palestinci za přechovávání osmi pistolí a čtyř samopalů sice omluvili, ale již zůstalo nevysvětleno, kde se na ambasádě vzalo neznámé množství výbušnin. Tvrzeními o záhadném výbuchu a nevyjasněném úmrtí diplomata, opět zopakoval zástupce Palestiny na tomto jednání. Což ovšem přítomní zástupci policie odmítli s tím, že z pohledu policejního vyšetřování jde jednoznačně o neodbornou vědomou diplomatovu manipulaci s výbušninou.

Na zasedání vystoupil také spisovatel Martin Janeček, který odmítl tvrzení Palestinců, že se na území dřívějšího Československa nikdy nedopustili trestné činnosti. Janeček zmínil případ záhadné smrti ředitele Joint Distribution Committee Charlese Jordana z roku 1967, jehož mrtvola byla nalezena v řece Vltavě. Podle tvrzení spisovatele Josefa Frolíka měli tohoto ředitele největší židovské humanitární organizace zavraždit právě Palestinci, což však nikdy nebylo úředně potvrzeno, ani vyvráceno.