Truman show ve středisku Krasnaja Poljana
Dlouholetý redaktor Reflexu Milan Tesař sleduje olympiádu přímo v Soči. Reportér Jiří X. Doležal mu klade „záludné“ otázky, na které hledá Reflex.cz prostřednictvím svého zvláštního zpravodaje odpovědi v Rusku na zimních hrách. Co jsme zjistili dnes a jak zněla otázka:
JXD: Můžeš mi nějak zdůvodnit, jak je možné, že olympiáda má milionkrát větší mediální ohlas než celosvětová burza fosilií v Arizoně? Není to trochu diktatura většiny pasivních sportovců a diskriminace sběratelů trilobitů?
Jen si vtipkuj, Jirko, ale mně do smíchu není. Jak jsme psal minule, dveře do hotelového pokoje jsem našel otevřené. Moje blbost, nebo děžurná, nebo někdo jiný. Má paranoidní mysl začala pracovat na plné obrátky. Vzpomněl jsem si, že jsem kámošovi napsal sms, ať si na mě dá pozor, že já se teď znám s Putinem. Zřejmě jsem použil tzv. „horké“ slovo. Všechno v pokoji bylo na svém místě, překontroval jsem soubory v počítači, kdy je někdo naposled otevřel. Nic! Jenže teď ti, Jirko, napíšu něco, za co mě ty dveře příště možná rovnou vyrazí.
Na olympiádě buď bydlíš u moře, v Adleru, kde je slunko, spousta lidí brodících se Olympijským parkem, pořád se někdo fotí. Všechno vypadá tak pouťově, zvlášť když je tu obří horská dráha a rodný dům Dědy Mráze.
Druhá část výpravy bydlí v horách v Krasnoj Poljaně a tam je to, brachu, jiné. Muži z hor jsou temní a drsní a po týdnu Her začínají mít fantastické teorie. Jeden z našich fotografů, který pracuje na vlastní pěst, má například zato, že to všechno tady jsou kulisy, taková Truman show kýmsi režírovaná pod stovkami kamer, a hrstka místních, co máme možnost vidět třeba v obchodě, je jenom herecký kompars. Například tu nevidíme (ale ani v Soči) prakticky žádné děti, a když jsme se ptali rybářů na pobřeží, řekli nám, že o tom nesmí mluvit. Možná někam odjeli s rodiči a nahradili je vyškolení bezpečáci.
Pro místní olympiáda stejně není – vezmi si, že bereš jedenáct tisíc rublů měsíčně a lístek na hokej stojí tři, čtyři. To máš smůlu. Takže když vyjedeš vysoko do hor třeba na závody na saních, kde nejsou žádní diváci, jenom bizarní ledové koryto a kovový hlas opakuje, že „dráha je volná“, je to jako z hororu. Tísnivý dojem taky vzniká z kontrastu ubohé vesnice a neuvěřitelného komplexu luxusních hotelů, který tu za posledních sedm let vyrostl. Protože jsou většinou prosklené, je do nich vidět. Jsou fakticky bez života. A protože se smíme pohybovat výhradně v koridorech určených pro novináře, mimo ně se nedostaneme, napadají nás různé otázky.
Snad mi rozumíš, Jirko.
Milda
