Jak rozházet 17 miliard ročně
Ve chvíli, kdy stát seškrtává každou korunu, prosadila skupina lobbistů a politiků v Poslanecké sněmovně zákon, který může pod heslem o ekologii stát 17 miliard korun. Jak k tomu došlo?
Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková už loni varovala před zákonem o podporovaných zdrojích energie. Konkrétně před podporou biometanu, jemuž nový zákon určil dotace ve formě zeleného bonusu až 4000 korun za megawatthodinu. Přitom zemní plyn stojí pro domácnosti jen kolem 1400 korun.
Zákon, tak jak přišel ze sněmovny, také přikazuje distributorovi připojit výrobnu biometanu do přepravní soustavy přednostně. Podobnost s přehnanou podporou solárním panelům je zjevná. Zajímavé je, že biometan se původně v zákonu, jejž vypracovalo ministerstvo průmyslu ještě pod Martinem Kocourkem, vůbec nevyskytoval. Dostal se tam až komplexním pozměňovacím zákonem ve sněmovně, respektive v hospodářském výboru pod taktovkou Milana Urbana z ČSSD.
Zajímavé také je, že kromě něj pro zákon pak hlasovali jen další čtyři sociální demokraté, hlavně členové výboru, jemuž Urban šéfuje. Těchto pět poslanců ČSSD hlasovalo s vládními stranami pro výrazně změněný vládní návrh zákona.
PŮVODNĚ DOBRÝ ÚMYSL
Biometan je bioplyn (ten už státem podporován je) vyčištěný hlavně od oxidu uhličitého a různých příměsí. Bioplyn i biometan se vyrábějí v bioplynových stanicích a původní smysl jejich státní podpory byl následující: využít organický odpad či přebytky na výrobu energie. A to v místě, kde tento odpad vzniká, což platí i pro spotřebu. Vysoká finanční podpora by však vytvořila motivaci pro tlačení drahého biometanu do trubek a zvyšování jeho produkce.
ERÚ má sice možnost nastavit nižší podporu (čtyři tisíce je maximum), ale v čím zájmu je, aby o tom nakonec rozhodli úředníci? Vytvářet takto prostor pro masívní korupci jistě není to, co bychom od poslanců chtěli.
Vpravení biometanu do návrhu zákona navíc proběhlo bez odpovídajících diskusí a propočtů. „Biometan není zmíněn ani v Národním akčním plánu, který říká, jak dosáhnout podílu 13,5 procenta obnovitelných zdrojů energie na celkové výrobě energie, jak jsme se zavázali EU,“ upozorňuje jeden ze zpravodajů zákona v Senátu, Miloš Vystrčil (ODS).
Stejně jako kolega Jiří Bis (ČSSD) říká, že nejraději by biometan ze zákona úplně vyřadili. „Jenže pokud má náš pozměňovací návrh mít nějaký smysl, tak musí projít sněmovnou. Musí to tedy být přijatelný kompromis,“ říká Bis s tím, že by úplné vyřazení asi v dolní komoře Parlamentu neprošlo.
Senátoři se tedy v těchto dnech pokoušejí výrazně omezit stanovenou maximální podporu, a to z oněch 4000 korun za megawatthodinu na 1000 korun. „My se snažíme, aby se to dostalo do normální řady. Aby nevznikl nějaký úlet a všechny zdroje měly zhruba masívnou podporu. Neúměrnou podporu nikdo nechce, zaplatí to lidi a výtěžek z toho je malý,“ dodává Bis.
PLUNDROVÁNÍ PŮDY
Poslanci udělali ještě další botu. Zatímco bioplyn se musí vyrábět aspoň ze 30 procent z organických odpadů či přebytků, u biometanu na to poslanci úplně „zapomněli“. Výsledkem by tedy mohlo být osévání lánů rostlinami určenými k výrobě energie. Zvlášť když si znovu uvědomíme, jak velkou podporu původně poslanci navrhli. Za ni by se to totiž majitelům bioplynek vyplatilo.
Byl by to pro ně krásný byznys. V konečném důsledku by pak docházelo k bojům o pole a následně k dalšímu růstu cen potravin. Senátoři chtějí do zákona „třicetiprocentní“ podmínku přidat.
PODOJIT NADVAKRÁT
Navíc Vystrčil upozorňuje ještě na jeden neuvěřitelný problém. „Biometan natlačíte do trubek (to je stále původem biomasa) a v plynovodu bude nějaký podíl tohoto plynu. Plynovod někam vede a o padesát kilometrů dál z toho můžete vyrábět elektřinu,“ popisuje Vystrčil, k čemu může dojít: „Elektřina by tedy byla zčásti vyráběna z biomasy a výrobce takové elektřiny bude mít nárok na poměrnou část podpory. Takže teoreticky by mohlo dojít k situaci, kdy by majitel bioplynky vyráběl dotovaný biometan a o 50 kilometrů dál z něj vyráběl elektřinu a na MWh dostával ještě dalších 3000 korun. Tyhle věci nejsou jasné, zákon není jednoduchý,“ varuje Vystrčil.
Možná jsme ale právě teď kápli na schéma, jež ovládá politiku: Na začátku stojí snad i dobře myšlený záměr. Pro něj se získá podpora, dotace. Ta se přešvihne, ale nejen finančně. Zákon se vyrobí patřičně složitě – tak, aby mu nikdo nerozuměl. Když se mění ve sněmovně, uniknou pasáže standardnímu připomínkovému řízení. Klíčové je, aby norma byla co nejsložitější. A pak už jen stačí, aby lobbisté informovali své chlebodárce z byznysu – vše se podařilo, stavte, zdroje tu jsou.
