Prostituce: i neřád má mít nějaký řád
Poslanci dostali na stůl návrh zákona o regulaci prostituce. Ten by sice dámy vytěsnil z ulic do soukromí, ale taky by znamenal uznání prostituce jako živnosti.Předlohu poslalo Sněmovně pražské zastupitelstvo, které si od zákona slibuje vymýcení sexuálních služeb z veřejných prostranství i kontrolu lidí, kteří se jimi živí.
Češi jsou ohledně prostituce realističtí. Z nejnovějšího únorového výzkumu agentury SANEP vyplývá, že zákonem by prostituci povolilo 65,8 procenta respondentů. Zcela zakázat by se měla prostituce dle názoru 15,9 procenta dotázaných, prostituci by ponechalo ve stávajícím stavu 6,2 procenta dotázaných. Průzkum proběhl v souvislosti s tím, že Poslanecká sněmovna se bude již brzy poněkolikáté zabývat problematikou nejstaršího řemesla. Přesněji řečeno návrhem zákona o regulaci prostituce.
Průzkum vypadá velmi reprezentativně, protože na něj odpovídalo 7215 lidí ve věku 18 až 70 let. Prostituce byla a bude, na tom se nedá nic změnit. Existovala i tam, kde za ni hrozily ty nejpřísnější sankce. V podstatě není společnost, kde by se ji podařilo odstranit. Nacistické Německo poslalo prostitutky a pasáky do koncentračních táborů, což ovšem nacistům nezabránilo vytvořit vlastní systém lágrové prostituce. Bývalé prostitutky i zcela normální ženy tam měly uspokojovat potřeby výše postavených. Feministická autorka Jessica Bock o tom píše: „Budoucí prostitutky se rekrutovaly hlavně v ženském koncentračním táboře v Ravensbrűcku. V první fázi bordelů se do nich nabíraly ženy, které před svým zatčením pracovaly jako prostitutky. Ženy byly roztříděny do kategorií na základě svého zevnějšku a podle výsledného hodnocení rozděleny do nevěstinců pro SS, Wehrmacht a pro zajatce v lágrech. Později došlo i na ženy z jiných bloků, které předtím jako prostitutky nepracovaly. SS označovala rekrutaci žen pro nucenou prostituci uvnitř koncentračních táborů za ‘dobrovolnou‘.“
Zakázat se to nedá
Prostituce existovala i za takzvaného socialismu. Na recepcích hotelů a u taxikářů a po barech se člověk mohl doptat, když věděl jak. Probouzející se kapitalismus dal možnost přestat stav věcí tutlat a pochopitelně dal tomuto podnikání nový impuls. Otázka nezní, zda prostituce bude, ale jak s ní naložit. Jak ji regulovat, kontrolovat, zdanit?
Podle výzkumu SANEP využití služeb prostitutek nebo prostitutů se přiznává 6,9 procenta dotázaných a to výhradně mužů. Navíc celkem 5,1 procenta dotázaných, zejména žen, někdy uvažovalo o tom, že se z finančních problémů může dostat vykonáváním prostituce.
Pokud něco dělá problémy, ale zakázat se to nedá, je třeba hledat způsob jak věc legalizovat a regulovat pravidly. Tato snaha však naráží na morální absolutismus některých politiků, kteří se deklarují jako konzervativní.
Tak třeba Miroslav Kalousek je proti: „Jsme konzervativní strana. Nemůžeme připustit, že by to nejodpornější ponižování ženské důstojnosti mohlo být někdy uznáno za živnost. Živnost je důstojné podnikání. Pokud by to bylo uznáno za živnost, tak stát sám sebe korunuje na největšího pasáka. A já nechci být poslancem ve službách největšího pasáka.“
Místopředseda lidovců a sněmovního sociálního výboru Jan Bartošek (KDU-ČSL) to vidí trochu jinak: „Je potřeba být realisty – prostituce se ze společnosti vytlačit nedá, není možné ji tabuizovat,“ řekl pro deník Právo. „Zprůhlednění ve smyslu pravidelných kontrol a důsledné funkce státu, který by dohlížel, aby byla prostituce podrobena pravidlům, je krokem k eliminaci obchodování s bílým masem či k omezení šíření pohlavních chorob,“ tvrdí.
Stát už pasák je
Petr Kolman, právní publicista poukazuje v Lidových novinách na to, že stát už ve skutečnosti pasák je, jen neumí vybírat ty peníze: „Nahlédneme li do stávajících daňových předpisů, tak prostitutky a prostituti (gentlemansky řečeno společnice a společníci) nedisponují žádnou legální výjimkou a ze svého příjmu by měli platit daň z příjmu. Taktéž podle předpisů týkajících se veřejného zdravotního pojištění by měli odvádět toto pojistné, a pokud svou činnost vykonávají soustavně, neměli by opomenout ani pojistné sociální. A již nyní.“
Je jisté, že kontrolovat reálnou výši příjmů z prostituce bude stejně vždycky prakticky nemožné. Je ale možné dát pravidla, jak daleko od škol a kostelů smí veřejné domy být, kdo má na tuto živnost licenci a jaké zdravotní standardy musí splňovat.
To všechno už zavedla křesťanská společnost ve středověku. Oproti tehdejšímu stavu jsme zatím spíše pozadu. Pokud státu nevadí, že pobírá peníze z alkoholu a tabáku, což jsou smrtící a devastující látky, nemuselo by mu pár korun z prostituce tolik vadit. O prachy ale nejde, spíš o to, že i neřád musí mít nějaký řád.
