Vážný problém politiky i ekonomiky: Komu a čemu slouží zákon o veřejné zakázce?

Představa, že průměrně vybavená radnice menšího města, nebo obce (v České republice je jich přes šest tisíc) projde „bez ztráty kytičky“ úskalími celého výběrového řízení, kterého se dotýká zákon o veřejné zakázce, je iluzorní. Obce tak zaměstnávají řadu poradců a právníků, kteří velice často jsou stejně málo úspěšní, jako jejich zákazníci, protože zákon je nejasný a umožňuje kriminalizovat řadu obecních funkcionářů i jejich úředníků. Politické strany potvrzují, že najít dnes jména na kandidátky do obecních voleb začíná být velký problém, protože ti chytří si jsou až příliš dobře vědomi rizika dříve prestižních pozic starostů a obecních radních.

Současné znění zákona o veřejné zakázce po všech jeho novelách, spolu s velice extenzivním výkladem prakticky znemožňují výběr optimálního řešení ze strany veřejných investorů, nemotivují investorskou sféru v její snaze o efektivní řešení stavby v jejím průběhu a řadu starostů menších obcí odrazují od investování vůbec.

Nehospodárný zákon

Tvůrci zákona i jeho novel byli rozhodně vedeni tou nejlepší snahou udělat trh otevřenějším, nediskriminujícím a poctivým, dosáhli však pravého opaku, protože do zákona se jim nepodařilo vložit tak jednoduchou věc, jako je selský rozum. Zákon přímo nutí chovat se nehospodárně a to ještě přetěžkou administrativní cestou. Obec, město, stát jsou pouhou velkou rodinou a měly by se tak i chovat. Pokud bychom ale zákon o veřejné zakázce aplikovali na tvorbu a čerpání rodinného rozpočtu, tak bychom dnes všichni nakupovali na asijských tržnicích a pojídali špekáčky ze škrobu, mouky a mletých kůží. Tak totiž zákon a jeho výklad opravdu fungují.

Místo toho, aby odborník posoudil klady a zápory řešení, místo toho, aby investor připustil varianty, je mechanicky vybrána ta nejlevnější varianta. Dodavatelé – a nejen ve stavebnictví – se požadavkům přizpůsobili a dodávají to, co je žádáno. Jásot nad tím, jak dnes klesly ceny, je pláčem nad hrobem kvality díla. To si někdo opravdu myslí, že je možno stavbu oproti dřívějšku nabídnout o 30 procent levněji, když vstupy (mzdy, materiál, energie) zůstaly stejné, nebo rostly? Ne to opravdu nejde, měnila se tedy kvalita, neboť i tady funguje zákon o zachování hmoty a energie. Staví se tak, aby to vydrželo po dobu záruky, staví se tak, že se zvyšuje potřeba a četnost údržby, staví se na dolní hranici norem.

A když už je konečně dodavatel vybrán, překonáno období odvolání a soudních tahanic, následuje pro investora i zhotovitele martyrium výstavby a hrozba víceprací. O stavbě se trochu nadneseně říká, že je nejsložitějším výrobkem, protože každý výrobek může být její součástí. V každém případě jde vždy o individuální dílo, které se vždy tvoří v individuálním prostoru a v individuálních podmínkách. Ti, kdo měli někdy doma řemeslníky, nebo dokonce si něco nechali postavit, vědí, že změna je život a že v průběhu výstavby si něco rozmyslí, přijdou na lepší řešení, někdy se změní podmínky.

Posledním hitem debat o změnách v průběhu výstavby je snaha přinutit projektanta, aby namaloval tak podrobný projekt, aby změny byly znemožněny. Je to opět cesta do pekel, připouštím, že vedená dobrými úmysly. Představa, že projektant zajistí tak podrobný geologický průzkum (například pro stavbu tunelu) že v průběhu stavby nedojde ke změně, je absurdní. Tuneláři často říkají, že o geologii se dozvědí všechno v momentu dokončení díla. Je to bohužel pravda, žádný geolog se nepodepíše pod tvrzení, že podmínky na stavbě popsal s přesností, která případné změny vyloučí. Nejde však jen o geologii, pokud se stavba staví několik let, mohou se změnit nároky investora například na aktuální dopravní výluky v průběhu výstavby, může dojít k obměně výrobků (výtahy, větrání, o IT nemluvě) a samozřejmě, mohou se měnit názory na dílčí náplň stavby, mění se normy, mění se názory občanů neboť změna je život a život je změna.

Zázrak bez trestního oznámení

To vše ale zákon o veřejné zakázce limituje požadavkem, že když změny překročí 20 procent, je nutné znovu soutěžit. Je pak předmětem drahých právních rozborů stanovit, co již je změnou a dle „druhu“ těchto změn se pak nasazuje různý způsob soutěžení. Jsou pak změny předvídatelné a nepředvídatelné, změny oddělitelné a neoddělitelné, a další jiné a různé. Dokončit – ale hlavně zaplatit – celou stavbu bez trestního oznámení je dnes patrně zázrakem.

Například na pražském silničním okruhu mezi D1 a Slivencem to řešila vláda České republiky tak, že si vystavila jakýsi generální pardon a stavbu včetně změn proplatila. Od té doby se mnoho velkých staveb, které by byly hodny povšimnutí, nestaví, takže mimo pražské Blanky a oprav na D1 se o tom moc nemluví, ale pokud se stavět ve větší míře začne, bude toto téma rozhodně opět neobyčejně živé. Samozřejmě, denně slyšíme o trestně stíhaném starostovi, který neoprávněně opravil s kanalizací i chodník a proto přišel o dotaci tu z EU, tu z ministerstva, ale to již patří do té míry k standardní části zpravodajství, že tyto zprávy ani nevnímáme.

Události posledních dní jsou za všechny komentáře: Pražská radnice je aktuálně vyšetřována jednak proto, že stavbu včetně změn stavěla a zároveň za to, že stavbu zastavila.

Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová prohlásila, že zákon o veřejné zakázce nelze novelizovat, že se musí předělat zcela. Už aby to bylo!

Autor textu, Ing. František Polák, je tiskovým mluvčím společnosti Metrostav.