Skandinávie a pokusní potkani socialismu
Jistě víte, co se říká o skandinávských zemích. Přestože (nebo právě proto, že) mají vysoké zdanění obyvatel a stát tam zdarma zajišťuje většinu služeb, jsou tyto země vyspělé, jejich životní úroveň patří k nejvyšším na světě a jejich obyvatelé jsou šťastní a sluníčkoví.
Jedná se o mýtus. Ačkoliv jsou tyto země papírově mezi nejbohatšími zeměmi na světě, není zohledněna například nižší kvalita státních služeb, dlouhé čekací lhůty, občasné nedostatky základních potravin (nedávná aféra s máslem v Norsku) a podobně. Severské země samozřejmě relativně bohaté jsou, ale opěvovaného blahobytu bylo dosaženo především v průběhu první poloviny 20. století – a v této době byly skandinávské země mnohem méně socialistické. Švédsko se podobalo spíše Spojeným státům. Dnešní blahobyt tedy není výsledkem jejich sociálního státu, ale spíš dědictvím z kapitalistických časů.
Nedávno mě napadl ještě další zajímavý argument, a to díky Nassimu Nicholasi Talebovi – autoru populární knihy The Black Swan. Na straně 107, v podkapitole „A Health Club for Rats“, píše o jedné z mnoha chyb, jichž se dopouštějí analytici při zkoumání, jestli má určitý jev v dané situaci pozitivní, nebo negativní vliv.
Taleb uvádí následující hypotetický scénář: Vezmeme tisíc potkanů, kteří jsou co nejrůznorodější a co nejlépe odpovídají složení potkaní populace v našem městě. Tyto potkany vystavíme působení velmi škodlivého radioaktivního záření. Jak budeme dávku záření zvyšovat, slabší potkani budou hynout a silnější přežívat. Na konci zbudou jen ti nejsilnější potkani. Když se pak po rekonvalescenci vrátí domů do kanálu k ostatním potkanům, kteří experimentem neprošli, budou se jevit silnější než ostatní – protože zatímco ostatní potkani jsou „normální“ (jsou mezi nimi zastoupeni jak silní, tak slabí, jak to odpovídá běžnému statistickému rozložení), potkani po experimentu jsou nadměrně silní (protože potkani, kteří experimentem prošli a jsou slabí, už nežijí).
Analytici a novináři, až budou zkoumat, co musí potkan udělat, aby se stal silnější než ostatní, pak budou mít tendenci zkoumat nadměrně silné potkany a hledat, co mají společného, až zjistí, že většina nadměrně silných jedinců byla vystavena radioaktivnímu záření. Následně tedy začnou doporučovat radioaktivní záření jako potkaní alternativu fitness klubu – a neuvědomí si, že doporučují škodlivou věc. Je to způsobeno tím, že zapomenou do své analýzy přínosnosti radioaktivního záření zahrnout ty tisíce potkanů, kteří během experimentu zahynuli.
Nyní stačí místo potkanů uvažovat o zemi plné lidí a místo radioaktivního záření si představit socialismus. Ano, může být pravda, že severské socialistické země patří k nejbohatším na světě, ale to vůbec nic nedokazuje, protože to může znamenat, že vedle těch pěti skandinávských zemí jsou zde desítky dalších, jež socialismus praktikují v podobné míře a na žebříčcích životní úrovně dosahují mizerných úrovní, protože je socialismus ničí. A ty skandinávské země nezničil pouze proto, že zrovna ony byly výjimečně silné a bohaté už před tím, než socialistický experiment začal. Nenechte se tedy mýlit novinovými titulky o vysokých daních a vysoké prosperitě ve Skandinávii. Recept na blahobyt totiž není tak jednoduchý.
