Odejít z práce je sladké. Pokud máte zlatý padák
Nový generální ředitel Českých drah Daniel Kurucz ještě v únoru pro deník MF DNES tvrdil, že jeho předchůdce dostane jen dva platy odstupného. Jenže to tak není. Dalibor Zelený, odvolaný z funkce po sedmiměsíčním působení, bude kromě dvou platů celý rok dostávat každý měsíc 250 tisíc korun, aby neodešel ke konkurenci.
Odcházející manažeři jsou na tom skvěle. Této praxi se říká zlatý padák. Bývalý ředitel Petr Žaluda dostal „konkurenční doložku“ na dva roky. Po tuto dobu má také od Českých drah zajištěný příjem - 500 tisíc korun měsíčně.
Je to jakési výpalné za to, že někdo nepřestoupí ke konkurenci. Všichni už si na tuto praxi zvykli, jako by měla nějakou logiku. Tak to bývá s praktikami, které jedou pořád kolem dokola. Normální by bylo se zeptat, proč by někdo nemohl přejít ke konkurenci, když ho tedy už vlastní firma nechce? Nebo jak mu zabránit v tom, aby potřebné dovednosti a informace tak jako tak nepředal? A když má ten člověk údajně tak velkou hodnotu, proč si ho firma nenechá?
Celkem to není složité. Seberecyklující se vrstva všelijakých manažerů si vymyslela podmínky, podle kterých bude život těchto lidí navždy zlatý a sladký. Normální by to bylo jinak. Pokud někdo odejde, tak proto, že chce, nebo že splnil svůj úkol, nebo pro neschopnost. Pro nějaké zlaté padáky tu logicky není místo. Ale svět není logický a kapři si rybník sami nevypustí.
