Příběh českého Pana X. Stále nevíme, kdo to je
Není důežité, KDO to je, ale kdo to JE. V naší mateřštině možná podivně vyznívající formulace; nicméně skrývá se v ní víc pravdy, než by se na první pohled zdálo. Slavný belgický detektiv Hercule Poirot se v detektivním románu těmito (byť anglickými) slovy ptá na totožnost zavražděného muže, kterého Scotland Yard není schopen identifikovat.
A stejně tak i pro nás, Čechy, by bylo zajímavé znát ne jméno a příjmení muže, kterého nedávno identifikovala jeho česká rodina. Do té doby byl pro celý svět záhadou; nyní, jako by se vše vyřešilo zjištěním, že z genetického hlediska je to Čech.
„Totožnost muže, který byl v prosinci loňského roku nalezen v Norsku, je již známa. S velkou pravděpodobností by se mělo jednat o 36 letého občana České republiky. Na fotografii jej bezpečně poznalo několik členů jeho rodiny,“ píše se ve zprávě, kterou ve čtvrtek sepsala policejní mluvčí Eva Stulíková.
Muž hovoří několika jazyky a trpí ztrátou paměti. Podle informací policie si není svou nalezenou stoprocentně jistý, nicméně nevylučuje ji. Rodina si jistá je.
Velká část těch, kteří kauzu sledovali a stále sledují, si nyní může říct: Dobrá, je to Čech, už to není muž bez identity; už to není zajímavé. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Nejzajímavější na celém případu by byl příběh muže, šestatřicetiletého českého pana X, který se potuluje po norské metropoli, aniž by měl sebemenší tušení o tom, kdo je. Fakt, že nyní víme, že je Čech, nás nijak neposunul.
Jeho příběh je zajímavý i tím, že muž nebyl v České republice nijak pohřešován. Dost dobře možné tedy je, že se do Osla vypravil s vědomím svého okolí. Jak je tedy možné, že jeho identifikace trvala tak dlouho? První zprávy a fotografie se objevily již v prosinci minulého roku.
Příběh českého Pana X tak zůstává nerozluštěnou záhadou. Za jakých okolností ztratil paměť, a kdo jej napadl před tím, než jej Norové našli ležet zraněného v závěji? Případ jako stvořený pro Herculea Poirota nepřestal být tajemný ani napínavý. Sledujme, co se s mužem děje; jeho jméno ani rodina není nyní na prvním místě. Jeho osud a okolnosti, které jej od Norska dostaly, jsou jádrem, díky němuž bychom se k Panu X mohli blíže dostat – či spíše by se k sobě mohl dostat zpět on sám.
