Prezident Gauck navštívil několik mešit a pak naštval tureckého premiéra

Týdeník Dr Spiegel začíná idylickým líčením. Prezident Joachim Gauck se nacházel v dobré náladě. Během posledního dne jeho návštěvy Turecka slunce svítilo, v Istanbulu si udělal výlet lodí a navštívil několik mešit, to všechno stihnul, než večer poletí domů.

Nakonec to ale skončilo incidentem, který Gauck nemůže ignorovat. Jedna aktivistka za práva žen mu poděkovala za kritické poznámky týkající se stavu Turecka. Na to odpověděl prezident s úsměvem: „Ne každý v této zemi je z toho šťastný.“ Je zřejmé, koho měl Gauck na mysli. Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan teď státního hosta z Německa v úterý veřejně obvinil z vměšování do vnitřních záležitostí. „Německý prezident si zřejmě myslí, že je stále pastor,“ vzbouřil se Erdogan na zasedání skupiny zemí AKT (Evropská unie a africké, karibské a tichomořské státy), který byl vysílán na státní televizi. Erdogan řekl: „Z této perspektivy se dívá na všechny věci. To nejde, to je ošklivé.“

Proč se Erdogan zlobí

Co Erdogana tak naštvalo? Byla to pondělní prezidentova přednáška na Technické univerzitě poblíž Ankary. (Cestou kolona aut narazila na demonstranty a na jedno auto kdosi házel kamení.) Na univerzitě Gauck kritizoval turecké deficity ohledně demokracie, především pokud jde o svobodu názoru a pronásledování a kritizoval to všechno na běžné poměry neobvykle konkrétně.

Kritizoval omezení internetu, cenzuru tisku, trestní stíhání. Mluvil o nebezpečí pro demokracii, například když se občanům předepisuje, jak by měli žít. "Když nad vaším životem bdí zesílená kontrola tajných služeb. Když je protest na ulici násilně potlačen a lidé přitom dokonce přijdou o život.“

Gauckův apel trval asi dvacet minut. „Turecko, které se samo izoluje, by si samo uškodilo.“ Prezident Erdoganovo jméno nezmínil, ale jeho nespokojenost nebylo možné přehlédnout. „Kde nejsou lidé informováni, nebo nejsou informováni dostatečně, kde se jich nikdo neptá a nemohou se účastnit, roste nespokojenost, hrdost a nakonec připravenost k násilí.“

Gauck našel na univerzitě otevřené posluchače, někteří mínili, že měl být ještě otevřenější. Erdogan všude větří západní spiknutí proti Turecku a po posledním vítězství oznámil, že bude vnitropolitické nepřátele „pronásledovat až do pekel“. Řeč v kampusu tak byla pro spolkového prezidenta ideální příležitost ještě jednou otevřeně zopakovat své ideje. Gauck byl ve svém vyjádření ostřejší než kancléřka Merkelová a jeho řeč bylo dlouho dopředu připravována. Své vystoupení označil za „spíše zdrženlivé“.

Provokace?

Z Erdoganova pohledu to byla provokace. Nejdřív pozve německého hosta na oběd a on pak před stovkami studentů udělá morální kázání. „Nám říká něco jiného a na univerzitě pak říká docela pozoruhodné věci,“ prohlásil premiér naštvaně v televizi. Gauck to odmítá a říká že si nic nevymyslel, jen zopakoval, co už předtím řekl premiérovi. Erdoganova reakce není úplně překvapivá. Premiér reaguje na své kritiky vždycky cholericky. Spolkový prezident musel vědět, že německá kritika neprojde bez odezvy. Pro Erdogana je to naopak vítaná příležitost se projevit jako silný muž a navíc může Gauckovu kritiku využít ve svůj vlastní prospěch. Kromě toho může dát najevo, že se o kritiku svého významného partnera celkem nestará.

Turecko je pro Západ oříšek. Jediná islámská země, která je členem NATO a kandidátem na vstup do Evropské unie. Je lepší mít Turecko přes jeho problém „uvnitř“, aby si udrželo přijatelnou stabilitu, nebo je lepší se ho zbavit, nás „neinfikovalo", ale přitom ho nechat stát se jedním z vůdců islamizující se části světa? Kdyby byla odpověď jednoduchá, už by se na ní politici shodli. S Tureckem i bez něj – vždycky bude nějaký problém. Zápaďana samozřejmě stokrát za den napadne, že ten islám nám byl čert dlužen. My jsme zase vymysleli komunismus a nacismus. Některé věci prostě jsou a nedá se s tím nic moc dělat, jen to krok za krokem řešit.

Bonusem celé věci je, že Němci mají pozoruhodného prezidenta. Mluví vlastně v něčem stejně jako reformátor Martin Luther: „Zde stojím a nemohu jinak.“ Svoboda je svoboda. Šťastná země, která má takového prezidenta.

Je pikantní, že islámský premiér vyčítá politikovi, že se chová jako pastor. V tomto ohledu by si měly islámské země nejdřív zamést před prahem vlastních mešit. Podstatné ale je, jestli má Gauck pravdu, což má. Nám by taky nevadily řeči nějakého ajatolláha, kdyby mluvil pravdu. V tom je ten problém.