Vatikán u výslechu v OSN kvůli zneužívání dětí. Církev bude bojovat o důvěru
Výbor OSN proti mučení v Ženevě začal 5. května vyslýchat zástupce Vatikánu ohledně případů sexuálního zneužívání dětí kněžími. Jeho členové si představitele katolické církve pozvali kvůli podezření, že Vatikán svým přístupem k obětem zneužívání porušuje konvenci proti mučení, k níž se připojil v roce 2002.
OSN se na Vatikán letos zaměřuje už podruhé, v únoru ho výbor pro práva dítěte ostře kritizoval právě v souvislosti s kauzami pedofilních duchovních. Zástupci Svatého stolce před komisí Spojených národů proti mučení vypovídají vůbec poprvé. Vyslanec Vatikánu při OSN, arcibiskup Silvano Tomasi, už před začátkem jednání upozornil, že konvence proti mučení se vztahuje na Vatikán jako na stát a nikoli na katolickou církev.
Mluvčí Vatikánu Federico Lombardi v pátek OSN vyzval, aby vůči Vatikánu zachovala nestrannost a nestala se "nástrojem ideologického nátlaku". Zopakoval také, že by se OSN neměla nechat ovlivňovat "dobře známými nevládními organizacemi zaujatými proti katolické církvi a Svatému stolci".
Papežský úřad loni uvedl, že v důsledku případů sexuálního zneužívání změnil požadavky kladené na kandidáty kněžství, aktualizoval církevní právo a vyzval biskupskou konferenci, aby stanovila směrnice pro boj s těmito zločiny. Současně ale dal najevo, že nemůže být činěn zodpovědným za jednání katolických institucí nebo jednotlivců ve světě a že zodpovědnost za ochranu práv dětí nesou místní biskupové. Zodpovědný je pouze za události ve vatikánském městském státě.
Na počátku tisíciletí se v Irsku, ve Spojených státech a dalších zemích začalo mluvit o případech tisíců dětí, které se staly oběťmi sexuálního zneužívání duchovními v 60., 70. a 80 letech. Vysocí preláti současně začali čelit nařčením, že chránili viníky překládáním do jiných farností, aby uchránili pověst církve.
Ačkoli současný papež František se za zneužívání kněžími omluvil a inicioval vznik nové mezinárodní komise na ochranu dětí v církevních institucích, skandál církví otřásá dodnes.
Kdo je vinen?
Kdo nese vinu ohledně zneužívání? Je potřeba vidět, že se jedná o případy, které jsou často staré třeba dvacet nebo třicet let. Většinou se týkají zemí, kde existovaly rozvinuté církevní instituce, jako například školy nebo kláštery s dorostem. Ve statistickém srovnání církev nedopadá hůře, než jiné instituce, jako jsou například oddíly mládeže. Na světě je asi čtyři tisíce biskupů a necelý půl milion kněží. Případů zneužívání je v horizontu desetiletí dejme tomu několik tisíc. Hodně se o tom ale mluví, protože vzhledem k tomu, co má církev být, by byl i jeden případ mnoho. Spíše je na tom ale církev lépe než jiné spolky. Problém je ale v tom, že mnoho případů zneužívání se zametalo pod koberec a církevní představitelé, především biskupové, o věci mlčeli. Dědictví celých desetiletí se nakonec sesypalo na Benedikta XVI., který za to nemohl, ale z psychologického hlediska za to nesl odpovědnost, protože sám stál ve vedení církve ve vysokých funkcích několik desetiletí.
Dnes se zdá, že nastává obrat a církev bude postupovat rázně. Ukazuje se totiž, že falešnými ohledy není co získat. Je potřeba vidět, že to má i druhou stranu. Pokud se kněz dostane do podezření ze zneužívání, církevní představitelé ho dnes přenechají světské moci a zděšeně od něj prchají pryč. To se stalo v Česku teď třeba knězi Erikovi T., který byl v minulých dnech poprvé před soudem kvůli údajnému znásilnění dospělé ženy a zneužití nezletilé dívky. Případ je poněkud podivný, protože dospělá žena tvrdila, že byla čtyřikrát znásilněna v delším časovém období, což je dost divné. takhle se ty věci obvykle nedějí. Media hned začala psát o chlípném knězi bez ohledu na to, co se o případu skutečně ví.
Církev stojí na začátku dlouhé cesty k získání důvěry. U některých lidí ji nezíská už nikdy, ale snažit se o to musí.
