Generál Sísí: více svobody projevu a demokracie by Egyptu teď uškodilo

Vypadá to ponuře. Při setkání se dvěma desítkami redaktorů z hlavních egyptských novin Sísí upozornil, že požadavky na větší svobodu a na to navazující protesty, ohrožují národní bezpečnost. Úplná demokracie je podle něj "idealistický" cíl, jehož země může dosáhnout tak za čtvrt století. Nás samozřejmě napadne, že slíbit, že něco bude za čtvrt století, znamená, že si všichni mohou dát pohov, protože nebude nic. Egypt je ale přece jen zvláštní případ. Zažil si v nedávné minulosti v souvislosti s bojem za různé svobody hodně krve.

Sísí také dal najevo, že na svém mocenském postavení nelpí a že by odstoupil, pokud by čelil masovému odporu a požadavkům, aby odešel.

Agentura AP připoměla, že totéž před svým zvolením sliboval předchozí islamistický prezident Muhammad Mursí, který si ale v úřadu navzdory širokým protestům závazek rozmyslel a odstoupit odmítl. Nakonec jej loni svrhla armáda v čele právě se Sísím. Mursí čelí sérii obvinění mimo jiné kvůli zabití stovek lidí při protestech proti jeho vládě.

Důležitější je svoboda

Problém demokracie je v tom, že funguje pouze tam, kde většinu společnosti tvoří demokraté. Lidé si obvykle demokracii pletou s hlasováním a tím, že je třeba se přizpůsobit většině. To je omyl. Zřejmě ani různé moderní varianty občanské nauky lidem nevysvětlily, že demokracie je systém, který znamená kontrolu moci, střídání lidí, kteří moc vykonávají a obranu práv a svobod které jsou uznány za základní. Bez ohledu na to, co si zrovna kdo většinově myslí, nebo co je mu k myšlení podsunuto. Pokud se k moci volbami, třeba i svobodnými, dostanou lidé, kteří se postarají o to, aby to byly volby poslední, je to možná jednorázově demokratické, ale svobodnou společnost to ničí.

Pointa je v tom, že lidé nechápou, jak je rozdíl mezi demokracií a liberální společností. Problém není v demokracii, je v nesvobodě. V Íránu jsou možná svobodnější volby, než jaké probíhají jinde. Ostatně přes všechny výhrady k tamnímu systému, na rozdíl od Ruska nevíte, kdo bude nakonec zvolen v Íránu prezidentem, To o něčem svědčí, že?

Liberální společnost je taková, která lidem zajišťuje svobody, i kdyby byl v čele státu nikým nevolený panovník. Pokud to ale dopadne tak, že třeba v Palestině je zvolena do čela útvaru teroristická organizace Hamas, je lepší tyto zločince nedemokraticky nepustit k moci.

Kdo to posoudí?

Problém je pak v tom, kdo to má posoudit. Kdyby u nás v roce 1989 Ústavní soud (komunisté ho nikdy nezavedli) posuzoval ústavnost požadavků demonstrantů, zjistil by, že jsou neústavní. V ústavě jsme měli vedoucí úlohu KSČ a být proti znamená, že jste proti ústavě. Pak nemůže ke změně dojít jinak, než převratem.

Výsledkem jsou pak pouliční nepokoje a někdy nakonec občanská válka. Starý režim se po dobrém nikdy svrhnout nedá. Nikde ani není zaručeno, že nový režim bude lepší, protože revoluce a převraty bývají vedeny lidmi, kteří mají vůli k moci, jinak by to nedělali. Nebo lidé s vůlí k moci přijdou v druhém sledu.

Demokracie je silná jako ideál, protože nic lepšího není. Mívá slabou praxi, protože o všem se musí zdlouhavě jednat. Agresivní totalita mívá z počátku úspěch, stejně jako ho má zlý chlap, když na ulici v noci přepadne hodného chlapa. Má výhodu překvapení a rozhodnosti. Jenže demokracie, které jsou současně svobodnými společnostmi, mají mobilizační sílu. V tom je ta naděje.

Pokud generál Sísí po případném vítězství vybuduje přijatelně stabilní Egypt, kde se k moci nedostanou islamističtí extremisté, kteří budou násilím vnucovat ostatním svůj životní styl, bude to dobře. K demokracii a svobodné společnosti tam bude ještě daleko. Bez demokratů se ale demokracie dělat nedá a jejich výchova trvá několik generací. Sami jsme s tím ještě ani pořádně nezačali.