Hitlerovy projevy zase u soudu. Zbytečně
Soudce Martin Hrabal nedovolil v pondělí vydavatelům projevů nacistického diktátora Adolfa Hitlera, aby účastníkům jednání u Městského soudu v Brně rozdávali zdarma výtisky. Proces začal se zpožděním, justiční stráž nechtěla trojici mužů s knihami pustit do budovy. Pak se nějak dohodli, že se rozdávat bude venku.
Vydávání rozličných textů nacistických potentátů budí pořád emoce. Není celkem jasné proč. Na světě není text, který by nebylo možné opět publikovat, protože byl prostě napsán a nebudeme se tvářit, že napsán nebyl a že nikdo nesmí vědět, co tam bylo. Pak dochází zbytečně k bizarním situacím.
Když jsem v 90. letech sháněl ze studijních důvodů v knihovně Hitlerův Mein Kampf, tak tam sice byl, ale bylo na něj asi čtyřicet záznamů, takže bylo jasné, že při výpůjční lhůtě dva měsíce mi brzká nákaza nacismem nehrozí. Jednodušší by bylo jít do nějakých levných knih a tam si to za 49 korun koupit v paperbacku a pak dát třeba do sběru nebo položit na kontejner pro další zájemce. Jenže u nás se řeší, jestli se smí vydávat Mein Kampf a Hitlerovy projevy. Z nějakého důvodu mohly vyjít deníky ministra propagandy Goebbelse a mnoho pamětí všelijakých Hitlerových válečných potentátů. Na co si tady ale hrajeme? Že ti lidé a jejich přitroublé a zlé řečičky neexistovaly?
Jak píše ČTK, obžaloba ohledně Hitlerových projevů směřuje proti brněnskému vydavatelství Guidemedia etc, redaktorovi a překladateli knihy Kamasovi, spolupracujícímu redaktorovi a grafikovi Lukáši Novákovi a autorovi komentáře k projevům Stanislavu Beerovi. Kamas a Novák jsou zároveň spolumajiteli vydavatelství.
Tři obžalovaní odmítli vypovídat, stejně jako v přípravném řízení. Vypovídal jen Tomáš Pecina, jenž zastupuje nakladatelství Guidemedia etc jakožto právnickou osobu. Připustil, že vydání projevů je propagací nacionálního socialismu - je to prý logické, jde-li o Hitlerovy myšlenky. Nacismus je však podle Peciny neexistující, mrtvá ideologie, poražená v roce 1945 na válečném poli. Vydání podobného historického materiálu nelze podle Peciny považovat za trestný čin. Zdůraznil právo veřejnosti na přístup k autentickým dokumentům, nezatíženým tendenční interpretací. „Je důležité, aby se každý mohl seznámit s tím, na čem nacistické hnutí spočívalo,“ řekl Pecina. Pan Pecina se tedy mýlí. Nacismus mrtvý není, ale publikování nacistických keců ještě není nacismus a jeho propagace.
Svoboda znamená, dělat si, co chci
Máme svobodu projevu. Ta má smysl pouze tehdy, když má každý svobodu si říkat a psát, co chce a ne že skončí záhy poté v cele na Pankráci. Je jasné, že slovo je taky zbraň a lze jím někoho dostat do osobní tísně a dovést k sebevraždě a bankrotu a depresi. V takovém případě je třeba běžného člověka chránit. Je třeba svatě ctít, že přeživší z Osvětimi má své city a žádný nácek mu nemá hajlovat pod okny. Nácka je v takovém případě třeba zchladit vodním dělem a poté v cele. Ale slovo je slovo. Zítra může dojít na mne. Náckové a komunisti lžou a jsou nechutní. Chtějí ubližovat, stejně jako xenofobové a rasisté. Zítra to ale někdo vytáhne na nás, že jsme řekli něco, co se nesmí.
Ale to je přece to samé, jako že každý svéprávný člověk má právo si koupit meč nebo paličku na maso a nůž. Co s tím udělá, je buď zákonné, nebo nezákonné, morální, nebo nemorální. Smí se všechno, kromě působení zbytečného utrpení, jde o to, že ne všechno prospívá a ne všechno je podle pravidel. Demokracie a svoboda slova jsou záležitost pravidel, ne absolutních zákazů. Kniha amerického psychologa Gilberta Norimberský deník je neskutečnou sbírkou nacistického blábolu, včetně jednoho od pohůnka z vyhlazovacího tábora: „Ale já za nic nemohu, já jen popravoval.“ Když se lidé naučili číst, nechme je číst. Ať si čtou, co chtějí.
