Po putinovské olympiádě bude v Kataru fotbalový šampionát bez svědomí

Fotbaloví fanoušci po celém světě teď s nadšením a napětím očekávají vrchol sezóny, letošní šampionát v Brazílii, v zemi fotbalu zaslíbené. I když i tam lidé protestují proti obrovským finančním výdajům, které jsou s tím spojené. Na mistrovství v Kataru, přestože je ještě daleko, padají mezitím stále nové černé stíny.

Vedle letní olympiády se tak má největší sportovní událost konat v maličké zemi, která se nikdy předtím žádného šampionátu nezúčastnila, neexistují v ní politické strany, hodnota lidského života je velmi malá a kvůli naprosto extrémním teplotám bude problém, aby fotbalisté mohli vůbec po hřišti běhat.

Prohlubující se zděšení

Katar dostal přednost při výběru před USA, Japonskem nebo Jižní Koreou. Ano, argument, že tyto země v době nedávno minulé již fotbalový šampionát hostily, je pravdivý. Ale proč se pak nedostalo na Austrálii, která tuto čest ještě nikdy neměla? Navíc protinožci při pořádání olympijských her v Sydney v roce 2000 dokázali, že pořádání velké sportovní akce zvládnou skvěle.

O to překvapivější bylo, že Austrálie skončila jen s jedním hlasem hned v prvním kole. Rozhodnutí fotbalové asociace FIFA bylo překvapivé i v tom, že nejdříve rozhodl, o pořadatelství Kataru a až poté začala řešit, v jakém období sezóny se bude hrát. Prvotní nápad s klimatizovanými stadiony vystřídala myšlenka na pořádání mistrovství v tamní zimě (to už je pak jen kolem 25 stupňů) a na stadionech, které budou rozmontovatelné a možné převozu do jiných části světa.

Motivací fotbalové federace určitě bude naplánování možného zimního mistrovství tak, aby nekulminovalo se zimními olympijskými hrami, které mají tradiční termín uprostřed února. Že by se ale hrálo v prosinci či v lednu? Ani to nevypadá kvůli významným fotbalovým ligám (Anglie, Brazílie, Španělsko, Itálie) reálně.

Velmi problematická je ale politická situace v kataru a zejména to, že při výstavbě stadiónů a infrastruktury tam běžně umírají lidé. O ty se nikdo moc nestará, protože jsou to všechno cizinci – Pákistánci, Indové, Bangladéšané. Odhady některých organizací říkají, že každý rok zemřou v Kataru na stavbách kvůli nedostatečným bezpečnostním opatřením stovky lidí.

Země bez svědomí

Zpráva Mezinárodní obchodní unie pak přímo pojednává o podmínkách, ve kterých musí žít migranti pracující v Kataru. Podle ní žije v této zemi 1,4 milionů cizinců a spousta z nich se podílí na výstavbě. Například jen podle čísel nepálské ambasády zemřelo v Kataru v  roce 2013 191 nepálských migrantů, rok předtím jich bylo 169. Čísla indické ambasády jsou ještě horší, úmrtnost jejich občanů se zde dva roky po sobě dostala přes hranici 200 lidských životů. Průměrně podle indické ambasády zemře v Kataru 20 jejich občanů za měsíc.

Hlavní příčinou jsou špatné pracovní podmínky. „Na stavbu jsem šel vždy ráno v pět hodin a všude byla krev. Nevím, co se stalo, bylo to ale jako vždy ututláno. Když jsem to nahlásil, tak mi bylo řečeno, že pokud si nepřestanu stěžovat, tak budu vyhozen,“ říká jeden z dělníků, který už musel emirát opustit.

V Kataru byly loni založeny dvě charty za účelem zlepšení pracovních podmínek. Obě jsou, ale podle ale podle všeho podvodem místních orgánů a pro zlepšení pracovních podmínek dělají pramálo. Dělníci dostávají slanou vodu na pití a při odjezdu na dovolenou musí složit zálohu ve výši 275 amerických dolarů, která je jim po návratu vrácena. Proč se musí záloha dávat, není známo.

Systém kafala

Někteří politici a mezinárodní instituce ale věří, že fotbalový šampionát by mohl pomoci ke zlepšení pracovních poměrů v zemi. Ty jsou, ale limitovány systémem kafala, který slouží k monitorování imigrantů v zemi. Zaměstnanci odevzdají zaměstnavateli své pasy a i další důležité dokumenty, jako víza či pracovní povolení, má na starosti jen místní zaměstnavatel.

Ten je jakýmsi sponzorem a nad svými podřízenými tak získává absolutní moc. Tento systém je již dlouho dobu kritizován organizací za lidská práva. Podle nich se pracovní i sociální podmínky pro imigranty nezlepší, dokud nedojde k reformě tohoto systému.

Jenže imigranti v Kataru nemohou bez povolení svého sponzora (zaměstnavatele) opustit zemi, pořídit si dokonce řidičský průkaz nebo změnit práci. Systém je velmi podobný otroctví. První země, která kafalu zrušila, byl nedaleký Bahrajn, kde již imigranti mají větší práva a mohou se sami rozhodnout zda-li zaměstnavatele změní či nikoliv.

Jenže FIFA udělala za posledních pár let hned několik hodně zvláštních rozhodnutí. Přidělení pořadatelství tak velké akce, jakou je mistrovství světa do Kataru, patří mezi ty nejvíce kontroverzní. Žádný fotbalový fanoušek ale určitě nechce šampionát, který je vykoupen krví.