JIŘÍ X. DOLEŽAL: Další domácí porod, další mrtvé dítě...
V Roztokách u Prahy v úterý, krátce po svém porodu v domácím, přirozeném a pro matku mnohem pohodlnějším prostředí, zemřel další novorozenec. Ženy domarodičky jsou prostě nepříčetné a nepoučitelné.
Ty příběhy už začínají být až triviálně stejné. Psychicky omezená, nevzdělaná a pověrčivá hospodyňka, pro kterou je porodník - strach nahánějící lékař v bílém plášti - nepřijatelnou autoritou, se rozhodne rodit doma. Zjedná si k tomu pomoc nějaké podobně mentálně nedostačivé osoby, která snad má kurs porodní asistentky, ale rozhodně nemá přístrojové vybavení pro okamžitou resuscitaci dítěte. Pak se dítě narodí a umře. Porodní asistentka buď alespoň zavolá sanitku, nebo - jako ve včerejším případě v Roztokách - prostě zmizí, a nechá přišedší lékaře konstatovat smrt dítěte.
Tyto případy jsou tím častější, čím víc bláznivých ženských rodí doma, a pokud se obliba této formy násilí na vlastních dětech dále rozmůže, budou samozřejmě raketově narůstat i počty dětí, kteří při porodu na gauči v obývacím pokoji zemřou.
Podobných zcela zbytečných smrtí proběhne hned několik za sebou, a vůbec to nesníží ochotu bláznivek rodit doma. To dobře ukazuje, jak malou roli hrají při domácím porodu pro matku ohledy na dítě. Jednoduše - žádné. Ona si chce užít svůj porod, ona chce být v pohodlí domova, ona se nechce bavit s nějakým přepracovaným porodníkem, takže radši, z vlastní lenosti, pohodlnosti a nezodpovědnosti, ohrozí na životě a často i nechá zemřít vlastní dítě.
Myslím, že k tématu domácích porodů by se měli konečně začít vyjadřovat muži místo žen, a ne slovy, ale činy. To jest - pokud partnerka ještě před početím oznámí svůj úmysl rodit doma, je načase najít si partnerku jinou, rozumnou, a od té bláznivé domarodičky okamžitě odejít a nedat jí ani kapku spermatu. Pokud začne mluvit partnerka o rození doma v průběhu těhotenství, nezbývá partnerovi, než aby jí popadl za ploutev, zavedl k nejbližšímu psychiatrovi, a pak dohlédl na to, aby neuroleptika - prášky proti psychóze, které jí psychiatr nejspíš předepíše - pravidelně užívala. Ženy prostě nejsou schopny pochopit evidentní skutečnost, že domácí porod ohrožuje jejich rodící se dítě čtyřikrát víc než nemocniční porody. Když domarodičky nepřičítají zkušenost dalších a dalších úmrtí doma rozených nemluvňat, lze bez přehánění konstatovat, že nejsou v úplnosti příčetné. A proto by měl o místě porodu rozhodovat nikoliv matka, ale otec dítěte.
Aktualizace:
Po pitvě zemřelého novorozence se zjistilo, že nezemřel v souvislosti s rozením doma. Bez ohledu na to není potřeba na výšeuvedeném textu nic měnit. Tomu dítěti totiž bylo domácím porodem upřeno právo na okamžitou poporodní prohlídku lékařem i na poporodní přítomnost anesteziologa (pro resuscitaci) v blízkém dosahu. Pokud bylo dítě tak poškozené, že bylo neschopné života, měl tuto skutečnost konstatovat lékař, který jediný může poznat, že další oživování nemá smysl.
Testovat životaschopnost dítěte tím, že se prostě porodí doma, ať se samo ukáže, je zcela nepřijatelné. A zcela nepřijatelné je i to, aby matka, které umírá čerstvě narozené poškozené dítě, s ním zůstala sama bez pomoci lékařů a psychologů a jenom předala mrtvé tělíčko záchranářům. V případě takové tragédie je přítomnost v porodnici dokonce ještě důležitější než při normálním porodu, protože úmrtí dítěte téměř zákonitě vyvolá těžkou depresi, která by měla být pod lékařským dohledem.
