JIŘÍ X. DOLEŽAL: Takoví normální jasnovidci
Loučím se s čtenáři v podobě, ve které mne znali skoro čtvrt století. Loučím se s vlastním tělem, naposledy jsem si oholil hlavu, a teď už mne zajímá jen jediné: Budu zítra usínat jako sova, nebo jako krokodýl?
Když jsem začal pro Reflex psát článek o věštcích a věštkyních, měla to být celkem chladná studie o způsobu existence veřejnosti neznámé skupiny lidí, ezoteriků. Když jsem však obešel věšteckou elitu, musel jsem poslouchat tak neuvěřitelné čakroastroezokydy, že jsem prostě upřímně napsal, co jsem u věštců viděl a co si o věštění i o nich samých myslím.
Zapomněl jsem sdělit čtenářům jednu nepříjemnou věc. Třetí jasnovidná osoba, kterou jsme navštívili, jestiž Anima Noira (čti Nojra), která je kromě toho, že je věštkyně, také čarodejnice. Když jsem ji položil otázku, za kolik by proměnila Babiše v ropuchu, odmítla. Že to prý neumí. Obávám se nyní, že až si přečte, co jsem o ní napsal, tak se na tuto základní čarodějnickou dovednost - měnit lidi ve zvířata - rychle a ráda rozpomene.
A tak si už jen lámu hlavu, jestli mne promění v netopýra, krokodýlya nebo sovu. Pokud bych si alespoň mohl vybrat, tak bych volil medvěda, protože je rozumnej a přes zimu spí.
