Čtvrtníček a spol. před soudem: Byla to zjevná absurdita, tvrdí

Čtveřici obžalovaných odsoudil trestní příkaz k podmíněným trestům, avšak advokát obžalovaných Tomáš Sokol proti trestnímu příkazu podal odpor, a tak se případ dostal k soudu. Dnes se obžalovaní dostavili k hlavnímu líčení, které vedla předsedkyně senátu Markéta Binderová.

Zpruzený Čtvrtníček

Do justičního areálu Na Míčánkách dorazil Petr Čtvrtníček těsně před devátou. Pobaveně si prohlédnul haldu novinářů, která na něj číhala. „Bože, proč nejste všichni na dovolený?“ pronesl.Hned poté, co prošel bezpečnostním rámem, se začaly ozývat otázky a cvakání fotoaparátů.

Petr Čtvrtníček však nebyl nijak sdílný, zamířil k automatu na kávu a nasypal do něj pár korun. „Půjčí mi někdo z novinářů tři koruny?“ Ptal se, když zjistil, že mu chybí drobné. „Dáte mi za ně rozhovor?“ zareagoval rychle jeden z novinářů, který byl Čtvrtníčkovi nejblíž. „Ne,“ odtušil Čtvrtníček a vydal se k výtahu, kterým chtěl odjet do zasedací místnosti ve třetím patře. „Mohl byste nám nějak popsat svoje pocity?“ Zkoušeli to další novináři. „Ne,“ odpověděl prostě obžalovaný, přivolal výtah a nastoupil. „Kdybych jel třeba do garáží, tak vy všichni pojedete za mnou, co?“ pronesl a rozhlédl se po stádu, které se kolem něj opět seběhlo, pak se otočil a odjel.

Sdílný Potměšil

Herec a vozíčkář Jan Potměšil se dostavil necelých pět minut před devátou. I tak ale odpověděl na dotazy ještě před začátkem líčení. Vysvětlil, že odpor Tomáš Sokol podal především z důvodu, že obžalovaní mají k věci ještě hodně co říct a chtějí mít příležitost u soudu ospravedlnit své dobré úmysly. „Celé situace je mi velmi líto. Chtěli jsme, aby to pomohlo postiženým lidem, bez nároku na honorář jsme do toho vložili vlastní čas a úsilí,“ popsal Jiří Potměšil, a pak se odporoučel s tím, že jednání začíná už za pár minut.

V soudní síni

Po obvyklé administraci přistoupila soudkyně k výslechům, přičemž zopakovala, že čtyřlístek viní z poškození cizích práv a přisvojení pravomoci úřadu. Poté státní zástupce, jemuž bylo mimochodem sotva rozumět, přečetl žalobu. Věc se odehrála takto: 28. srpna 2012 se asi dvanáctičlenný štáb české televize dostavil do ulice Papírenská, kde mělo probíhat zastavování kolemjedoucích vozidel a jejich natáčení na skrytou kameru. Vtip měl být v tom, že Petr Čtvrtníček měl vystupovat jako policista kulhající o berlích, a Jan Potměšil hrál policistu na vozíčku – sám je na invalidní vozík odkázán. Takto absurdní dvojice policistů zastavovala řidiče, prováděla úkony spojené s běžnou dopravní kontrolou, a na závěr řidičům prozradila, že se jedná o skrytou kameru. Mimochodem, Čtvrtníček později zdůraznil, že jej často řidiči okamžitě poznali tak rychle, že je to samotné zaskočilo. Pak ale přijel řidič, jedenašedesátiletý Dominik Erben, a jeho kolegyně z České zemědělské univerzity Iva Langerová. Ta spěchala, a tak hned vyskočila z auta, a spolu s ní i Erben. Přijel k nim na vozíčku Jan Potměšil a začal provádět ve své roli policisty dopravní kontrolu. „Řekl jsem mu, že spáchal dopravní přestupek, nepřiměřená rychlost,“ pospal Potměšil. Pak ale z policejního auta vyšel Čtvrtníček o berlích a přiblížil se ke svému dvojitému kolegovi. „Když jsem uviděla pana Čtvrtníčka, bylo mi jasné, že jde o vtip,“ vypověděla Langerová. Jenže v tu chvíli se začalo Erbenovi dělat nevolno. „Posaďte se, nebo se tady opřete,“ řekl Potměšil-policista muži, který se chytil za srdce a začal ztrácet vědomí. „To už bylo jasný, že se děje něco špatnýho,“ pospal Potměšil. Pak k místu přiběhli ostatní členové štábu. Položili Erbena na zem a jeden ze členů štábu, pan Farský, začal srdeční masáž. Ta Erbenovi zachránila život, jak vyplynulo jak z pozdějšího odborného lékařského ošetření, tak ze znaleckého posudku doktora Miloše Sokola. Zde příběh končí a začíná vyšetřování trvající dodnes. „Jsem nikdy nebyl u soudu“.

Při výsleších se soudkyně snažila dopídit především toho, zda obžalovaní věděli, že náhodní kolemjedoucí řidiči nemají ani ponětí o tom, že je zastavuje falešná, herecká, nikoli skutečná policejní hlídka. Jan Potměšil, kterého soudkyně vyslýchala jako prvního, působil velmi nejistě. Dělal mezi větami dlouhé pauzy, často se opravoval. Při zmíněném dotazu, jež zřejmě soudkyně považovala za klíčový, první obžalovaný nejprve dlouho mlčel. „Tuto možnost jsem si nepřipouštěl, vytěsnil jsem ji.“ Oproti tomu sebejistě působil Petr Čtvrtníček. „Já úplně nevim, co po mně teď chcete, jestli to mám nějak shrnout, nebo na co mám odpovědět,“ řekl na začátku výslechu soudkyni. „Máte prostor se vyjádřit, jak chcete,“ odpověděla mu skrze brýle soudkyně. „Aha, no to víte, jsem nikdy nebyl u soudu.“

Čtvrtníček nicméně jasně vysvětlil, že se jednalo o primárně charitativní projekt s názvem Humor pomáhá, v jehož rámci natočila a odvysílala (včetně inkriminované scény, mimochodem) asi deset dílů. Scénky se vysílaly v tzv. prime timeu, tedy od osmi hodin. Čtvrtníček zdůraznil, že v rámci skryté kamery náhodní kolemjedoucí skutečně nevěděli, že je natáčí skrytá kamera a že se jedná o falešnou hlídku, domníval se však, že vzhledem maximálně absurdní kombinaci policisty-vozíčkáře a policisty o berlích, bude všem hned zjevné, že se jedná o recesi, přičemž Čtvrtníčkův úkol byl navíc pak fikci odhalit. A tak to i probíhalo.

Papírenská a Papírenská

Produkční Kounický zdůraznil to, co se od herců soudkyně nedozvěděla (protože jsou to herci, a technické zázemí neřeší). Pro scénku měl štáb České televize potřebná povolení, včetně toho od Městské části, Technické správy komunikací, i policie, která byla srozuměná s tím, že budou herci v ulici Papírenská zastavovat kolemjedoucí vozidla. „Nikdo nás tenkrát neupozornil, že děláme něco nezákonného, že jde o přestupek,“ upozornil produkční. Potvrdil také, že scénář scénky schválilo několik pracovníků České televize, včetně dramaturga a tzv. kreativního producenta.

Soudkyně se snažila zjistit, proč se štáb z ulice Papírenská, pro niž měl povolení, přesunul na nedaleké parkoviště. Chvíli to vypadalo, že se skutečně štáb přesunul na místo, kde již neměl povolení, díky dotazům obhájce Sokola však vyplynulo, že i zmíněné parkoviště se nachází na ulici Papírenská, a proto v tom nikdo ze štábu neviděl problém.

Náhlá srdeční smrt

Dominik Erben je nyní v plném invalidním důchodu. Nutno říct, že již v době, kdy přijížděl po pokynu falešného policisty na parkoviště, měl za sebou již operaci aorty, měl operativně uzavřenou jednu věnčitou tepnu. „Pacient byl rizikový,“ stojí ve zmíněném lékařském posudku „a podíl stresu na události byl v tomto případě klíčový,“ stojí dále v posudku. „K příhodě však mohlo dojít i v jiném stresovém momentě, a následky mohly být pro pacienta fatální.“Z posudku tedy vyplývá, že pro Dominika Erbena mohlo mít jakékoliv vystavení stresu nedozírné následky. V tomto případě u něj doktoři zaznamenali infarkt a zlomeniny žeber, které však způsobila kvalitní srdeční masáž, jež mu bezesporu zachránila život. Do práce však už pan Farský nenastoupil, po léčení dostal plný invalidní důchod. Nezúčastnil se ani dnešního jednání, lékař mu to podle omluvy, kterou soudu zaslal, nedoporučil. Omluvil se i jeden z obžalovaných, režisér Svoboda, a právě klíčový Farský, který muži zachránil život. I proto soudkyně v závěru pronesla, že se jednání odročuje na 19. srpen - vyslovila také svou naději, že se snad bude líčení moci zúčastnit i poškozený Dominik Erben. Novou (či shodnou?) výši trestů se tak dozvíme zřejmě až ve druhé polovině letošního srpna.