ŠTĚPÁNKOVI: Bratři v zajetí StB
Potomci národního umělce Zdeňka Štěpánka dodnes neradi vzpomínají na útlak ze strany komunistické tajné služby, kterým si prošli po emigraci staršího syna Martina. Na straně represe tehdy stál i důstojník Libor Široký, jenž se později pohyboval mezi špičkami StB a po revoluci se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Andreje Babiše. Rozsáhlou reportáž na toto téma najdete v novém Reflexu.
Dva výroky, jeden člověk, rozmezí necelých třiceti let. První citace je z žádosti o přijetí ke Státní bezpečnosti, druhá z rozhovoru pro podnikový časopis jednoho z pěti největších českých firemních uskupení.
Říjen 1981
„Žádám o přijetí do služebního poměru federálního ministerstva vnitra ke Státní bezpečnosti. Jako uvědomělý člen Komunistické strany Československa bych chtěl svou prací přispět v boji proti nepřátelům socialistického zřízení a tak realizovat nabytou kvalifikaci právníka.“
Červen 2010
„Dovedu analyzovat situaci a občas mám dobrý odhad vývoje situace. Umění negociace je umění hledání styčných ploch a jejich využití. Je v tom také značná část pokory.“
Žádost o přijetí do StB byla úspěšná, dotyčný se stal důstojníkem v kmenové části komunistické tajné policie, zaměřené na „boj proti vnitřnímu nepříteli“. Na starost měl lidi spjaté s Rádiem Svobodná Evropa neboli jednu z „ideově diverzních centrál“, jak se psalo v estébácké hantýrce. Za pár let dostal do péče sympatizanty západních pacifistických hnutí. Koordinoval sběr informací, odposlouchávání, výslechy i tajné akce. Všechny tyto údaje jsou veřejně dostupné v Archívu bezpečnostních složek.
Když na začátku 80. let emigroval herec Martin Štěpánek s rodinou a po nějaké době se stal hlasatelem Svobodné Evropy, rozběhl náš člověk akci zaměřenou na jeho bratra Petra a další potomky a příbuzné někdejšího národního umělce. Cílem bylo získat informace o Martinově působení ve „štvavé vysílačce“ a lidech, kteří s ním komunikují. Odbor tohoto příslušníka úzce spolupracoval s 1. správou StB, tedy rozvědkou působící v zahraničí, jejíž operativci a agenti byli nasazováni přímo v Německu. Svědectví o akcích proti Štěpánkovým, jež přerůstaly do vydírání a násilí, přinášíme v Reflexu, který vychází tento čtvrtek 21. srpna.
Někdejší poručík a později kapitán tajné policie dostával od nadřízených velmi dobrá hodnocení za plnění úkolů. Krátce před sametovou revolucí v listopadu 1989 se stal konzultantem jednoho z nejvyšších mužů celé kontrarozvědky, v pozici analytika měl tehdy exkluzívní přísun k informacím, jež StB shromažďovala.
Střih do současnosti – tentýž člověk je dlouholetým firemním právníkem a nyní sedí v čele dozorčí rady koncernu, jehož majitel vede momentálně nejpopulárnější politickou entitu a klíčový resort ve vládě.
Veřejným angažmá svého šéfa se bývalý důstojník StB logicky dostává, jistě nechtěně, do širší pozornosti. Na jeho povolání samozřejmě není nic protizákonného. Lustrační zákon vůbec nezakazuje někdejším členům Státní bezpečnosti soukromě podnikat, vést firmy nebo bohatnout. Podobných příběhů, kdy se estébáci „uplatnili“ v byznysu, jsou desítky. Ti chytřejší k tomu měli dobré předpoklady, v době prvních a nedokonalých elektronických databází disponovali slušnou zásobárnou údajů a styků, které běžný člověk prostě nemohl mít. A pak tu byla možnost navázat na známosti a vazby z doby aktivní služby. Pro budoucí miliardáře mohli být takoví lidé v 90. letech velmi cenní.
V poslední době se často hovoří o tom, že lustrace už ztratily svůj význam, že období před rokem 1989 se nedá vnímat černobíle a vůbec, že je to všechno už dávná minulost, jíž se dnes není třeba nějak více trápit. A také, že lidé, kteří sloužili totalitnímu režimu, nebo se dokonce podíleli na represích, se mezitím jistě projevili i z lepší stránky a za posledních 25 let toho někteří hodně dokázali. To je možná pravda. Jenže minulost se nedá prostě jen tak smazat. A ve svobodné společnosti se mazat ani nesmí. Svobodná společnost do značné míry stojí a padá na své sebereflexi. ...
Výňatek ze služební přísahy příslušníka Sboru národní bezpečnosti (zdroj: Zákon o služebním poměru příslušníků SNB, 1970):
„Budu vždy rozhodně bojovat proti nepřátelům své socialistické vlasti, nepřátelům Svazu sovětských socialistických republik a ostatních spojeneckých socialistických zemí. (...) Vynaložím všechny své síly a schopnosti a jsem připraven nasadit život v boji za zájmy Československé socialistické republiky a při plnění jejích internacionálních závazků, v boji za vítězství míru a komunismu.“
Otisknutou evidenční kartu Libora Širokého najdete zde.
