Když vaše sladká, inteligentní a mírumilovná dcera jede do Sýrie a vezme si džihádistu

Britský list The Guardian cituje, co píše na internetu mladá britská dívka: „Následujte příkladu našich bratrů z Woolwiche, Texasu a Bostonu.“ „Pokud to nemůžete udělat na bitevním poli, tak vneste bitevní pole do sebe samého.“

Výzkumnice z King’s College International Centre for the Study of Radicalisation Melanie Smithová říká, že nikdo přesně neví, kolik z pěti stovek Britů, o nichž se lze domnívat, že odcestovali do Sýrie, aby se připojili k ISIS, jsou ženy. Je ale možné, že v zemi je kolem dvou stovek bojechtivých žen. Toto číslo však zřejmě ještě vzrostlo, protože na území dobytém povstalci, což je pruh země zahrnující 35 tisíc čtverečných mil mezi Sýrií a Irákem, byl vyhlášen takzvaný chalífát. Chalífa Bagdádí teď hodně tlačí na to, aby přicházely i ženy. Přitažlivost celého podniku spočívá v tom, že se tu hlásá vznik nové společnosti, která je založena na fanatické interpretaci islámu, jakou nabízí Islámský stát. Probírat se on-linovými životy žen, jež se připojily k extremistické skupině, připomíná sledování nějakého satirického filmu, jako je například britský snímek Čtyři lvi, kde skupina sebevražedných atentátníků dokáže zpackat všechny teroristické mise. Na stránkách dívek dotyčných najdeme směsici náboženských citátů, oslavu vražd, banální chatování a fotky z instagramu, na nichž jsou západy slunce a všudypřítomné kočky.

Jedna žena poslala selfie, kde je s dalšími dvěma kamarádkami a všechny tři mají na sobě nikáb a nejsou jim vidět ani oči. Jedna z nich zdraví zdviženým prstem v černé rukavici, což je pozdrav používaný v ISIS. Další si zase stěžuje na to, že nikdo nerozumí britskému humoru a britskému způsobu škádlení, načež dále ospravedlňuje podřezání novináře Foleyho. „Tak Spojené státy nás bombardují leteckými údery a nestarají se o to, koho zabíjejí. A my bychom měli plakat, když je zabit jeden prašivý novinář?“

Boty a vakcíny s sebou

Tento poněkud nesourodý přístup ale dovoluje, aby se ISIS dostal mimo své obvyklé informační kanály. Perspektivní rekruti se mohou identifikovat s upovídanými mladými ženami, ženskými džihádistkami, z nichž mnohé na internetu píší, jak jsou šťastné, že mohou žít v islámské zemi. Další blogy a různé internetové stránky cizích bojovníků také dávají různé praktické rady a motivační typy. Mahmood’s Tumblr page například dává rady ženám, které uvažují o tom, že by se vydaly na cestu.

Nedávno jedni rodiče řekli, že by nikdy nevěřili, že jejich sladká, inteligentní a mírumilovná dcera by snad někde cestovala do Sýrie a vdala se za džihádistu. Nyní se připojila k uzavřené komunitě bojovníků a jejich manželek ve městě Rakka a zdá se být odhodlaná využít své pozice k tomu, aby přesvědčila jiné dívky k následování. Říká svým následovnicím, co všechno si mají vzít s sebou. Například: „Na zimu budete potřebovat dobrý pár bot.“ Také, jak se připravit: Vezměte si všechny injekce a vakcíny, které potřebujete. Uvádí pragmatické důvody, proč se stát nevěstou džihádisty. „Realita je taková, že zůstat bez muže je zde skutečné obtížné.“ Melanie Smithová říká, že profil rekrutek se změnil. „Dívky jsou mladší,“ říká, obvykle devatenáct nebo dvacet let. Ani se nezdá, že by byly nějak zvláště fanatické, pokud jde o zbožnost. První rekruti pro islámský stát praktikovali extrémní interpretaci islámu a svých životů. Ženy, jež přicházejí teď, vyhledávají dobrodružství stejně jako mladí muži. Z jejich komentářů, které uveřejňují na internetu, se zdá, že mnoho z nich je přitahováno k tomu, vzít si cizího bojovníka, jejž vidí jako hrdinu. Ony samy se chtějí zasvětit pro něho a pro jeho boj. Tento přístup už vedl jiné vášnivé džihádisty k tomu, že žádají své nástupce na internetu, aby neposílali přes sociální média nabídky sňatku, protože to není halal neboli nábožensky přípustné.

Od videoher do Sýrie

Hloučky žen, které pocházejí z evropského kontinentu, odcestovaly do Sýrie poté, co navštěvovaly islámské školy v mešitách. Například z Francie takto odešla skupina čečenských žen, jež emigrovaly společně. Britské ženy mají sklon k tomu, odcházet jednotlivě.

Individuální profil bojovnic je napříč Evropou různý. Ve Spojeném království mnohé pocházejí z druhé generace rodin z jižní Asie, protože to jsou největší muslimské komunity. Patří mezi ně absolventi škol a několik univerzitních studentů. Sasha Havlicek z Institute of Strategic Dialogue říká, že britské ženy hrají důležitou roli v brilantní komunikační strategii, již ISIS hraje. Posilují skupinu k boji a obracejí se proti dekadentní a morálně zkorumpované západní společnosti, která údajně nemá žádný respekt k ženám. Pro tuto generaci videoher je bezproblémové umístit hardcorovou brutalitu vedle rozkošné a zamlžené propagandy, jako jsou například obrázky západu slunce a koťátek hrajících si na kalašnikovech.

Katherine Brownová z King’s College Defence Studies Department poukazuje na to, že je tu již dlouhá historie žen, jež plánují a provádějí teroristické útoky od Severního Irska po Srí Lanku. Organizace se původně stavěly proti z náboženských důvodů (jako například Hizballáh), ale později bylo ženám dovoleno stát se sebevražednými atentátnicemi nebo taky bojovat jako muži.

Může za to nepřátelství k muslimům?

Britská vládní politika se dnes zaměřuje na ženy výhradně jako na nástroj, který má zabránit mužům se radikalizovat. Sara Khanová z organizace pro lidská práva a boj proti terorismu Inspire říká, že ženám by se měla věnovat větší pozornost, zejména proto, že mnohé cítí ve Velké Británii stále více nepřátelství vůči muslimům. Více se zabývat těmi muslimskými ženami, jež by mohly být oběťmi islamofobních útoků a čelí překážkám, jako je nižší úroveň zaměstnanosti a kvalifikace, než odpovídá celku společnosti.

„Předpokládáme, že muži a chlapci se radikalizují,“ říká. „Statistiky ukazují, že v letech 1981 a 2007 ženy tvořily přibližně 26 procent všech sebevražedných útoků a že došlo od roku 2005 k výraznému zvýšení jejich podílu.“ Smithová říká, že žádná žena, s níž hovořila, neuvažovala o návratu domů. Mají pocit, že emigrovaly do lepšího života. Cítí se být svobodné.

Jsou to mladí lidé z generace 11. září. Stále slyší, že jsou to muslimové, kdo je pro tuto zemi problém. Média diskutují o otázkách, které muslimským ženám právě nepomáhají. Během posledního roku se všechno točilo kolem genderové segregace, nikábu, hysterie kolem halal masa a pozornost se soustředila na islámské charity. To je něco, co je skutečně společnosti odcizuje. Dívají se tedy po něčem, k čemu by mohly náležet.

Navzdory rodičům

Starší generace se raději spoléhá na kulturně ovlivněnou interpretaci islámu, jež je přítomná v normách komunity a ústní tradici. Mladé ženy se proti tomu mohou bouřit a používají náboženství, aby zpochybnily názory svých rodičů na všechno od aranžovaných manželství po výchovu.

To může být problematické, když si jako svého vůdce vyberou nějaký ultrakonzervativní pramen. Takové ideje získaly nedávno oblibu, zatímco mainstreamové interpretace upadají. Objevuje se pak pocit, že čím tvrdší je interpretace, tím je autentičtější. To sice není pravda a není to také správně podle islámského práva, ale přidat se k extremistické skupině může vypadat „cool“ a jako bezvadná záležitost, zatímco nedostatek smyslu přináležitosti vede k obnovenému zájmu a identifikaci s ummou, celosvětovou komunitou muslimů. Hrůzy syrského konfliktu mnoho žen uvádí jako motivaci pro jejich odchod do Sýrie, říká Smithová. Sara Khanová souhlasí s tím, že hněv nad zahraniční politikou hraje částečně roli v tom, že mladí lidé jsou přitahování extremismem.

Sajda Mughalová z charitní organizace Jan Trust, která se snaží pomoci marginalizovaným ženám čelit extremismu, tvrdí, že jen málo rodičů si je vědomo, jak jsou jejich děti znechucené zahraniční politikou a co by potřebovaly, aby svůj hněv převedly do mainstreamového politického angažmá.

Nad článkem v The Guardianu můžeme uvažovat o tom, jestli skutečnou příčinou odchodu mnoha mladých mužů a žen do Sýrie a podobných temných míst světa je jenom domněle špatná zahraniční politika vlastní země, nebo nejsou důvody tak vznešené. Není jasné, proč by britská zahraniční politika měla být horší, než je islámský fundamentalismus, jenž velí lidem před kamerou pořádat popravy a který vraždí civilní obyvatelstvo bez ohledu na náboženství. Západ je možná dekadentní, ale k podřezávání před kamerou ve jménu vyšší duchovnosti tu ještě nedochází.

Problém islámu je nejspíš v tom, že je pro extremistické názory ideálním nosičem. Mladí muslimové skutečně mohou sáhnout při řešení svých osobních a generačních problémů po nejsnazším řešení. Je příznakem doby, že výsledkem není žádná květinová revoluce ve stylu hippies. Za hippies ovšem v pozadí nestáli rafinovaní manipulátoři vybavení staletou násilnou náboženskou ideologii, kterou dnes živí navíc slušné zisky z ropy. Investoři budou jistě chtít, aby se jim vynaložené náklady vrátily.