V ruských regionech prý roste počet stávek kvůli nevyplácení mezd
Stranou pozornosti, zahlcené zprávami o Ukrajině, nabírají v Rusku na obrátkách protesty vyvolané hospodářskými nepořádky, především nevyplácením mezd. Ve svém nejnovějším čísle na to upozornil ruský časopis Ogoňok. Zpoždění výplat o dva až tři měsíce je prý běžnou praxí a nespokojenost se často hasí na poslední chvíli.
"Zatímco ministerstvo práce se chystá reagovat, už stávkují horníci, oceláři, státní zaměstnanci. Většinou protesty pořádají sami dělníci, bez odborů a politických stran. Jde tedy o divoké stávky, propukající v již bezvýchodné situaci. K pracovním protestům se nelítostně přidávají sociální, nespokojenost roste," napsal časopis.
Za dob, kdy si Rusové užívali hospodářský růst, bývalo prý slušné psát na toto téma jen v předvečer 1. máje, jako hold hornickým stávkám v 90. letech. Ale nikdo nevěřil, že by se historie mohla zopakovat, a tak "se realita posledních měsíců jeví velice bolestnou".
Federální televize se sice o stávkách nezmiňují, z regionálního tisku je ale jasné, co zemi reálně trápí po zpomalení hospodářského růstu.
Problémy s výplatami začaly u horníků na Kuzbasu a ocelářů v Irkutské oblasti, stávkují i komunální pracovníci v Burjatsku, kteří plat nedostávají už od května. Podle údajů nevládního Střediska pro sociální a pracovní práva na každý pracovní den v Rusku připadá 1,1 protestu.
Podle experta Pjotra Bizjukova protesty ještě loni zapadaly do dialogu s vedením firem, i když "vedeným zvýšeným tónem". V současnosti už jde ale o "návrat do minulosti": zatímco loni dvě pětiny stávek vyvolával nesouhlas s politikou vedení firmy, letos se hlavní příčinou stalo nevyplácení mezd. Polovina protestů byla živelná, zatímco loni to byla jen třetina.
V reakci na "sklouzávání k propasti sociální nespokojenosti" připravilo ministerstvo práce návrh zákona, který zvýší pokuty za nevyplácení mezd z 30.000 na 100.000 rublů (z asi 17.000 na 58.000 Kč). Není ale jisté, zda to zabere. Na počátku finanční krize musel výbuch nespokojenosti v městečku Pikaljovo osobně řešit prezident Vladimir Putin, chybí však nástroj umožňující spasit pracující v celostátním měřítku. Lze jen odhadovat, jak vážný otřes hrozí.
Podle další expertky Karin Klemanové živelnost protestů souvisí s tím, že nezávislé odbory v podnicích jsou převážně zlikvidovány. Navíc dnešní zaměstnanci nejsou ochotni se uskromnit a na mzdy trpělivě čekat jako dřív. Často mají totiž půjčky.
"V takové situaci musejí úřady na každý konflikt reagovat rychle, nedovolit, aby přerostl do celostátní úrovně," upozornil Ogoňok s tím, že jde o úkol gubernátorů jednotlivých oblastí. Federální úřady dokonce sestavily žebříček regionů podle výše dluhů na výplatách. Špatně to vypadá například v Ingušsku, Přímořském kraji, Adigejské autonomní republice a na Altaji. "Jedničkáři" jsou naopak Omská, Volgogradská a Leningradská oblast. Moskva skončila na 72. z 82 míst.
Je to ale jen úřední statistika - a ta v Rusku zpravidla neskýtá pravdivý obrázek o situaci. Mnozí zaměstnavatelé dluhy tají, oficiálnímu číslu o souhrnném dluhu ve výši 2,3 miliardy rublů (asi 1,3 miliardy Kč) se podle listu nedá věřit. Skutečná suma bude mnohokrát vyšší. Do úředních statistik se také dostanou jen stávky "podle zákona", jakých bývá jen pár za rok.
Není divu, že všechny velké protesty se v Rusku vždy přihodí "nečekaně", poznamenala autorka. Za příznačné pokládá, že stávek přibývá v dopravě, častěji se do protestů zapojují zaměstnanci placení ze státního rozpočtu a vážné potíže mají nejzranitelnější pracující služeb a obchodu.
"(....) i polská Solidarita vznikla z pracovního konfliktu a nové Rusko se zrodilo z nespokojenosti horníků, čili neřešené 'pracovní' problémy se rychle stávají politickou otázkou," varoval Ogoňok. Za současné situace prý jen zákazy a potlačování občanských aktivit nezajistí, že se nezopakují "dělnické vzpoury" ve stylu 90. let.
