Musíme hájit tradice, jinak dopadneme jako Římská říše, říká kandidát ODS do Senátu

Už 16 let jste úspěšným starostou v plzeňské čtvrti Slovany. Jak lze přenést zkušenosti z komunální politiky do Senátu? Přece jenom se tam schvaluje něco naprosto jiného.

Právě vzhledem ke svým zkušenostem z komunální politiky nechci, aby obce (včetně Plzně) doplácely na neefektivní fungování státu, které je v mnoha oblastech zjevné. Následky pak nesou občané. Práce v Senátu na přípravě některých zákonů může vést k lepšímu fungování státu. To je mým cílem.

Váš kolega z ODS, senátor Jaroslav Kubera, je i starostou Teplic a tvrdí, že chodník není ani levicový, ani pravicový. Nemyslíte si, že opuštění dělení na pravici a levici jen pomáhá novým hnutím, o kterých nikdo neví ani jaký mají program?

Pan senátor Kubera má určitě pravdu s chodníkem – ten není ani pravicový, ani levicový. Ale jinak se musí rozdílné ideje prosazovat na všech úrovních politiky. Je to stále o tom, jak moc velkou odpovědnost je občan schopen nést za svůj život. A jak moc je jí ochoten přesunout na stát či obec výměnou za jistou ztrátu svobod. Současná relativizace hodnot a vyhýbání se přiznání nějakého politického směru v názorech jsou pro dnešní dobu typické. Spolu s nechutí k fungování standardních politických stran je to ale do budoucna nebezpečné.

Ve svém programu máte na prvních místech zejména ekonomické záležitosti. To je poněkud nezvyklé, kandidáti většinou slibují věci z místní úrovně, i když ví, že pak je nemohou v horní komoře parlamentu naplnit. Proč ty ekonomické otázky?

Protože až případným prosazením ekonomických cílů mohu teprve splnit to, co mnozí jiní slibují dopředu bez ohledu na realitu. Plzni, ale to platí i pro všechna města a obce v zemi, se dá pomoci nejvíce tím, že se zlepší postavení všech obcí ve vztahu ke státu. Zapomíná se na to, že téměř všechny obce hospodaří daleko lépe než stát.

V programu také příliš neslibujete, ale spíše nabízíte vize a možná řešení nejdůležitějších problémů. Může to být úspěšná taktika?

V komunální politice jsem se opravdu snažil vždy slibovat minimum. A pokud nechce být kdokoli politikem na jedno volební období, měl by se toho držet. Mělo by to platit i pro takzvanou vysokou politiku.

Jenže neplatí. Například když se podíváte na kandidáty po celé republice, a je jedno zda v komunálních či senátních volbách, tak podle jejich slibů bude mít Česko už brzy zcela nová, lepší města a obce. Věřit se tomu samozřejmě nedá. Vy sázíte spíše na tradici. Proč?

Nová města lze slibovat v kampaních, ale nelze sliby realizovat bez „nových“ občanů. A těch se nám jaksi nedostává. Pokud jde o ty tradice, myslím si, že vzhledem k vývoji situace za našimi hranicemi je návrat k tomu, na čem evropská civilizace vznikala, nutný pro budoucnost. Konec Říše římské nám může být dostatečně varovným příkladem. Věřím, že nechceme zažít podobný konec.

ODS, bývala kromě Prahy i hegemonem právě v Plzni. Tam nejdéle odolávala nejdříve socialistické vlně a pak náporu nových hnutí. Lze ještě dnes podobný stav v Plzni pro občanské demokraty udržet?

Myslím, že v Plzni dosáhne ODS oproti zbytku České republiky i teď nadprůměrný výsledek, ale svoji dosavadní pozici těžko obhájí.

Jaký tedy tipujete výsledek pro svoji stranu v nadcházejících komunálních a senátních volbách v Plzni?

Na rozdíl od některých průzkumů věřím pro ODS ve dvouciferný výsledek. A to nejen v Plzni.

Při kandidatuře vás podporuje široká koalice pravicových uskupení a organizací. Máte už poznatky, jak na to voliči reagují?

Zatím veskrze pozitivní, lidé hlavně oceňují podporu od bývalých politických vězňů a těch, kteří se komunistickému režimu postavili.

Nebylo by lepší, aby do Senátu kandidovala společně ODS, TOP 09 a Starostové? Šance na zvolení by byla zjevně větší.

Určitě ano. Nominaci od ODS jsem ale obdržel v době, kdy mnohé subjekty již měly svoje kandidáty vybrány. Proto jsem se obrátil na další pravicové subjekty a tam jsem podporu našel.

Účast v senátních volbách nebývá velká, jak chcete přesvědčit voliče, aby skutečně přišli?

Snažím se, aby kampaň byla maximálně zajímavá, nežijeme přece jenom politikou. Její součástí je třeba benefiční výstava více než dvaceti fotografů, malířů a sochařů, vydal jsem CD s rockovou hudbou. Několik billboardových ploch jsem daroval i dobročinným organizacím. Také si teď ale v praxi vyzkouším, jak dobří známí jsou moji známí, kterých mám za více než 50 let opravdu hodně.