ANO v preferencích pořád vede, ale zázrak to není
Průzkum agentury CVVM ukazuje, že voliči pořád Babišově straně důvěřují, ale ne tolik, aby to nešlo bez ní. Menší strany se drží nad hranicí zvolení. Právě malé strany ale mohou hrát velkou roli. Pokud přežijí.
Lidé často nerozlišují volební preference a volební model. Preference jsou procenta pro strany a do „koláče“ 100 procent se dopočítávají i ti, co volit určitě nebo nejspíš nepůjdou. Pro nás je zajímavější volební model, tedy jak by volili ti, co nejspíš volit půjdou. Podle průzkumu, který dělalo CVVM na vzorku 1045 respondentů ve dnech 1. až 8. října 2014, opět bylo na čele Babišovo ANO s 31 procenty. ČSSD na tom není nijak tragicky, má 24, 5 procenta, což je sice o tři procenta méně, než to bylo v září, ale celkem se socialisté od listopadu pohybují pořád kolem těch samých čísel. Mezi 24 až 28 procenty. Totéž komunisté, v listopadu měli sice 18 procent, teď 13, ale jinak je to pořád mezi dvanácti až patnácti, TOP 09 kolem deseti.
Zajímavější jsou menší strany, protože zda se do Sněmovny dostanou, to záleží na překročení osudové pětiprocentní hranici života a smrti. Voliči zatím nijak nepotrestali KDU-ČSL za účast ve vládě. Po průzkumu CVVM ještě navíc přišel lidovecký úspěch v senátních volbách. A pak je tu ještě ODS, která není ani mrtvá, ani vzkříšená a má 5, 5 procenta. Pro některé pozorovatele je to až moc a přejí straně poslední ránu, spíše z nemilosti než milosti. Jiní mají pocit, že vše prohnilé už odpadlo a přítěž byla odhozena, tak proč nestoupat nahoru.
Malí, ale důležití
Na těchto dvou posledních stranách přitom dost záleží, jestli se příště podaří vytvořit vládu, která by se mohla obejít bez Andreje Babiše. S komunisty se nedá moc počítat, protože jejich koaliční potenciál je pořád ještě nulový, pokud nás ovšem některá ze stran nepřekvapí. Těch deset nebo dvanáct procent hlasů na straně trpaslíků ale může hrát roli. Babiš má na své straně ovšem to, co bychom mohli marxisticky nazvat ekonomická základna. Billboardy prostě budou a nezávislé osobnosti, které na ně bude možné pověsit, Babiš také snadno najde. Abychom byli spravedliví, najde je nejen kvůli penězům, ale i z důvodů psychologických. Mnoho lidí by rádo do politiky šlo, ale nejsou povahy na to, aby seděli od mládí na schůzích. Tak je Babiš do ní "prostě" vtáhne. (To svědčí spíše v jejich prospěch, normální člověk schůzuje nerad.) Otázkou je, zda je dříve přemůže zklamání, nebo je otráví sám velký boss.
Bonbónek nakonec. Velkým poraženým je pořád Úsvit pana Okamury. Možná nadešel čas, aby svou stranu nějak přejmenoval, aby její dosavadní název nevzbuzoval naděje, že ještě něco přijde. Možná přijde, ale asi to nebude Okamura.
